Jde to Dobré Wow!

ZAPROSTŘENO - "Rusovláska"

Literatura > Vícedílné

 


ZAPROSTŘENO

        " Rusovláska "


Foukal silný vítr.
Protahoval se klikatě mezi olísanými borovicemi,
chvílemi kroužil kolem kamenitých srázů.
Nad chomáčky kleťe se opět vypínal k našedlé obloze.
Postavit dva stany bylo téměř nad lidské síly.
Natož zapálit v tom mumraji čtyři dlouhé svíčky.

Když skupinka vybalila batohy a poskládala věci
do nadouvajících se příbytků, schylovalo se k večeru.
Nad skalami se několikrát přehnala sprška drobného
deště.
Všichni se nakonec sesedli kolem vypáleného kruhu,
kde se ještě loni černalo několik očouzených kamenů
a zbylých polen.
Čaroděj, pohlédl do chvátajících mraků a pokýval
hlavou.
"Nemám na vybranou - budu vařit na kostečkách lihu."
Vynesl ze stanu vařič, krabici chemikálie a pytlík
dřevěného uhlí.
"Škoda, veliká škoda, že jsme zůstali už jen čtyři,"
neodpustila si chmurnou poznámku Liduška.
"Jo. Takže ten, kdo sebral Gromovi loni jeho kudlu,
je mezi námi," zamyslel se mládenec se spletenými
vlasy.
"Provazníku, to je přece ptákovina. Kdy by bral
kámošovi s rozporcovanou hlavou jeho rekvizitářský
nůž?", ozvala se dívka s pestrobarevným deštníkem.
Byla to rázná a do fialova opálená puťka. Svalnatá,
s mohutnou kostní stavbou a přísně logickým úsudkem.
Před lety prý nějaký její příbuzný, říkala, přišel
s nápadem,že by se jí mohlo v týmu dobrovolných hasičů
říkat Tlustá Berta.
Ale to neprošlo.
"Čáry máry fuk!", rozesmál se Čaroděj, " a hle - již
je tu."
Na plachtovině se objevila robusní trampská kudla.
"Chěl jsem tu hračku schovat pro veselejší
příležitosti."
"Kouzelníku, snad ji nechceš použít?"
"Ne, Lidko, tuto atrapu si zaslouží jen ten, kdo se o ni
bude dobře starat", pronesl rázně.
Na řadě byl aperitiv. Láhev se postupně vyprazdňovala
a vyprazdňovala - ale jen do toho okamžiku, kdy se
z kotle začala šířit dráždivá vůně.
"To je neskutečný! Fakt, voní to jako pečený sele
a topinky a kadidlo. Ne, to vypadá na čerstvej chleba
se sádlem, petržílkou a cibulí.
Z čeho to, proboha, děláš?", začali se kamarádi
vzájemně překřikovat.
"Milá a milí, kdybyste mě mučili, tak to neřeknu.
Tenhle recept si vezmu sebou do kryogenní plechovky."
"Alespoň název musíš říct - je to přece v pravidlech naší
úmluvy!"
"Jistě, jistě."
Na chvíli nastalo větrné ticho.
"Rád udělám, co musím. Proto se nejdřív zapíchnu."
Pozvedl z promoklého hadru opršelý nůž a vbodl si ho
přímo do srdce.
Začal nádherně předstírat lapání po dechu, kroucení se
i odvážné zhroucení na rozpálený kotlík, který obepínaly
nepodajné chemické plameny. 
Odešel skutečně ve velkém stylu.
Zasunovací ostří tesáku se v ten správný čas neukrylo
do bytelného držadla.

Na vypulírovaném pitevním stole soudního lékařství
leželo sinalé tělo.
Rozšafný profesor patologie se s nevinným úšklebkem
rozhlédl po studentech medicíny, kteří odevzdaně
očekávali, co se za okamžik bude nevyhnutně dít.
Učenec zašermoval skalpelem a přisunul oslnivé
operační osvětlení blíž k nebožtíkovi.
"Pohleďte pozorně - oběti vyčnívá z hrudního koše
nůž. První otázka zní - proč?"
Chundelatý mladík nevydržel napětí a spíš sám pro
sebe poznamenal: " Protože ho policajti zapomněli."
Omladina propukla v nesmělý smích.
"Ne, to je špatná odpověď. Máte přece před sebou
rentgenový snímek. Z něho vyplývá, že se nůž
při bodnutí nečekaně ohnul, takže by mohlo při jeho
vytažení dojít k nežádoucím deformacím. My ovšem
víme, jak na to. Říznu sem a říznu tuhle - a kudlička
je pevně v mojí ruce. A hele - je to zasunovací
kouzelnická rekvizita!"
Profesor nadšeně mával na studenty polámanou
dýkou.
"Kdopak by ten zmetek chtěl?"

"Já, pane profesore."
Praktikanti se obrátili směrem, odkud se do zasmrádlého
ticha vznesl hedvábný hlásek.
V druhé řadě mediků stála nápadně opálená rusovláska.
"Zajímavý pokus, drahá budoucí kolegyně.
A k čemupak by vám byl dobrý?"
"Ráda bych měla nějakou památku."

 

Pro přidání komentáře se přihlaste.
  • Kai Autor
    Kai
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 19. září 2012, 09:22
  • 930 zobrazení
  • 0 oblíbené