Jde to Dobré Wow!

ZAPROSTŘENO - První mrtvý

Literatura > Vícedílné

 

   ZAPROSTŘENO

 

         " První mrtvý " 

 


Když veselá partička nastupovala do lanovky,
byli všichni až příliš živí.
Jakmile se kabina vyhoupla do výšky prvních
třiceti metrů, začali s ní kymácet. Prostě se tak
nějak vrátili do dětství, kdy s ječením prověřovali
na jarmarku kolotočářské houpačky.

Začalo to mít opravdu grády, protože se k nim
po chvíli  přidala i jedna atletická zahraniční
spolucestující. Podupala si přitom bez povšimnutí
svůj široširý stetson. Rozházela kolem sebe pytlík
smažených hranolků a v rohu schoulené rodince
v kožených kraťasech nechtěně vykopla z náručí
papírový tác s klobáskami.

Ale hepenink nakonec dobře dopadl.
Jediný, kdo se na konečné vypotácel do horského
vzduchu mezi kleť a neskutečně připomínal pokakaného
netopýra, byl rozchloupaný Sokrates.
Byl to chasník, kterého měli všichni rádi.
Byl tichý, rozvážný, přemýšlivý a škaredý.
A navíc měl právě dneska zodpovědný úkol.
Vylosoval si službu jako kuchař v tábornické kuchyni.
Bylo toho na něj opravdu dost. Pro jistotu mu tedy
ostatní pomáhali v pohybu, seč mohli.
Střídali se v nesení dřeva, dívky většinou porovnávaly
velikost a tvar vařeček, jiní se střídali ve vláčení
kartonů piva, limonád a bedny s nezbytnými doplňky.

Zanedlouho narazili na žlutou turistickou značku.
A po půlhodince se dopotáceli na místo oddechu -
k rozměrnějšímu horskému platu.
Zamířili k plácku s očouzenými kameny.
Kolem postavili dva modrobílé stany, složili do nich
náklad a postupně se vytratili do okolí.

Někdo chtěl vyšplhat na horu, která se téměř
nakláněla nad jejich hlavami, jiná se potřebovala
konečně opláchnout v azurovém plesu.
Chřastění vzdálené lanové dráhy ustalo, jako když
utne.
Nad sluncem rozpálená skaliska se vklínil spravedlivý
soumrak. Důrazně záhadná polovůně klenula
napínavě kolem plápolající vatry.
Tlupa se rozesadila kolem ohně na stylové lavice
z rozřezaných kmenů. Potleskem uvítali kuchtíka
Sokrata, který se pro tuto slavnostní příležitost
převlékl do plandavého márničního fraku.
Uklonil se nad kotlíkem a omotal si ruku utěrkou.
Pozvedl drkotající poklici.
Omamný odér vytryskl s nevídanou energií.
Elegán zafoukal do píšťalky.
"Kamarádi, kamarádi! Dlouho jsem přemýšlel
nad tím, co zvláštního se může ještě v jednoduše
zakulaceném hrnci vypracovat."
Na okamžik se váhavě odmlčel.
"Moje dušené bochánky jsem tedy pojmenoval
Bolehlavové Lurdy."

 

Pro přidání komentáře se přihlaste.
  • Kai Autor
    Kai
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 12. září 2012, 09:26
  • 838 zobrazení
  • 0 oblíbené