Jde to Dobré Wow!

SEDM NOCÍ (IV.část - na představení)

Literatura > Jiné

 


SEDM NOCÍ

          IV. Noc čtvrtá - na představení

 

Dnes jsem podřimoval v roli zasypaného.
Není divu, můj nájemní byt o rozloze šesti metrů
čtverečních dusil a sténal, kdykoliv si zamanul.
Ale naštěstí jen do té doby, než mé druhé já
dostalo chuť nadechnout se barokní nesvázaností.
Vznesl jsem se z postele. Za okny padal hustý déšť.
"Dělej, rodina už se slétla!", kroužil od stropu
povědomý hlas.
Protože spávám již několik týdnů pro jistotu
čistě oblečený, vzal jsem si ze skříně narychlo
tentokrát jen deštník.

V zadní části hřbitova, za hradbou několika desítek
přistřihávaných tújí, se nacházela tak zvaná rozptylová
loučka. Sem byl vysypáván na zvláštní přání popel
svobodymyslných zesnulých.
Nyní se však na tomto travnatém pozemku objevilo
pódium s baterií silných reflektorů.
Po stranách postávaly, zatím v tichosti, bytelné stavby
patrových reproduktorových skříní - čekaly na ten
správný okamžik k mohutné podpoře pietního
mezinárodního setkání.
Posadili jsme se právě včas.
Z reproduktorů zaznělo zesilující se vyzvánění
Stratfordských zvonů.
Kolem fortelného stolu uprostřed jeviště náhle zazářily
sedící postavy několika podivně ustrojených mužů.
Nad jejich hlavami se vlnily divošky, jejichž přetékající
ňadra obalovala semtam i rozkymácené krky výtečníků.
Pánové hráli cosi, co na dálku vypadalo jako obvyklá,
všeobjímající hazardní hra.
Ovšem průvan v tomto rohu bohulibého stánku byl
v závanech strhujícího bimbavého rytmu značný.
Karty v závanech poletovaly kolem číší, porcovaných
kalmárů a sušených jelenů - nebo se mastily o hřbety
pečených selátek a napomádované kadeře karbaníků.
Vzduchem pak v mezerách ticha dorážela na přítomné
polostíny slova. Provokovaly věty, souvislá i méně
zřetelná souvětí.
Poznal jsem Richarda III., Ofélii, šlechtice z Verony,
Othela, Jaga, Antonia a Kleopatru, krále Leara
i Hamleta s Jůlií a Romeem.

Když o půl šesté ráno vířivě pohasla scénická světla,
prudce ustal vytrvalý déšť a utichl tep hudebního
doprovodu, kdesi v kvadrofonní iluzi zakokrhal kohout.
Ovace duchovna se pozvolna vytrácely mezi náhrobky
probouzejícími se do vstávajícího oparu svěžího jitra.
 

Pro přidání komentáře se přihlaste.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 25. července 2012, 09:04
hoky: Hoky, jsi velice laskavý - díky.
hoky
kvalita komentáře: 0 hoky 18. července 2012, 16:37
3 skvělá práce
  • Kai Autor
    Kai
  • 3 bodů
  • 2 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 18. července 2012, 09:33
  • 1351 zobrazení
  • 0 oblíbené