Život beze strachu
(jinak jde o metaforu, každé zvíře simbolizuje jeden stát)
...ale to tuleně nemusí zajímat, oni stejně hlasovali proti zákazu lovu tučnáků. Oponovali tím, že nebudou konzumovat ekologicky plankton, jehož výrobat se jeví, jako podstatně nákladnějši. Budoucí výrobci korýší, jsou pobouřeni, díky tuleňům padá příslib, jež obdržel od vyslancu z řád kytovců. Vina se háže na každého, sloni prý za to nemužou. Příjde boj o potravu? na tuhle otázku nám odpověděl Ing. Hroch: "Trávy je dost, ja bych se hladu nebál."
Hlad je hlad, ve vztahu si nevybíra, na světe se objevují první případy zvířecionalismu, lev pohryzal zebru, ta nasteští následky tohoto krvelačného a opovržení hodného útoku prežila, jak sdělila tisku: "Sama nechápu co se dějě, svého lva jsem milovala, tohle bohužel znamená konec našeho vztahu." měla štestí, bohužel jiní jej neměli. Ode všad se noří zpravy o nových a nových umrtích. Obyvatelé přestavají věřit v náhodu.
Plankton, Zelená za život a mnoho dalších vět si mohl přečíst každý obyvatel před zvířecím sněmem, mladé antilopy revoltují za svobodu, nechtějí se bát vyjít večer na ulici. Život beze strachu. Věta z letáku se stává motem celé demonstrace. K davu se postupně připojují nejrůznorodější skupiny, všichni s jedním cílem. Bezpečí. Jak zjišťujeme nikdo netuší, co se bude dít. "Opravdu netuším, jak zvířevláda zareaguje, ale dále jsme se již nemohli skrývat, věříme v rychlé a učinné řešení." nám k celé situaci dodává jedna z antilop.
Dnes již můžeme říct, že doufali marně, reakce se nedočkali a dav byl násilně rozehnán ovčáky. Střet se neobešel bez obětí, padlí se počítají na sta, mezi nimi si ustlal i náš... "Tak to by nám myslím stačilo." Sestřel si pot z čela a upřeně sledoval pisálka. "Takže?" Vyhrkl pisálek. "Takže ne, bylo by pro nás velkým riskem pustit něco takového ven, je nám líto." Po chvílí se posmutnělí pisálek objevil před hlavním vchodem, na povel zvedl dlaň a ukázal to známe gesto. Při krajnici zatavil jeden z mnoha žlutých taxi. "Kam to bude?" "Domů."
P.B.