Z nosu si Olda právě vydloubl velkou zelenou nudli. Položil ji na sklíčko mikroskopu a vyjevil zrak. Jak velké! Jak velké jsou ty buňky jejího dechu! Tebe by byla škoda vysmrkat, Evičko. Já sice nejsem archetypální hrdina, ale stejně si nechám na památku pár buněk tvého dechu. Opatrně zabalil nudli do kapesníku a vděčně si utřel slzu z oka. Kdyby se na něj tak zprudka nevykašlala, nikdy by nemohl získat ani jedinou buňku jejího dechu.