Jde to Dobré Wow!

Causa svoboda

Literatura > Úvaha
„Víte, za co jste byl zadržen a následně postaven před soud, pane Y?“ zeptal se soudce s bezvýrazným pohledem muže sedícího v lavici obžalovaných. „Ano, pane soudce, vím.“ „Tak nám to tady přede všemi zopakujte, ať z toho i diváci něco mají, nebo snad chcete vzít své tvrzení zpátky?“ „Prosím, prohlašoval jsem, že svoboda existuje,“ řekl s velkým emočním vypětím obžalovaný.

 

„To bych teda prosil,“ ozval se z davu jakýsi Svoboda.

„Ticho v soudní síni,“ zakřičel soudce a praštil několikrát kladívkem do stolu tak silně, až zapisovatelce odletěly falešné vlasy.

„Vysvětlete přesně, jak jste to myslel, pane Y,“ řekl muž zákona.

„Myslel jsem to tak, že se v každém okamžiku můžeme svobodně rozhodovat,“ a než mohl obžalovaný pokračovat, musel soudce znovu uklidňovat bučící dav a tentokrát tak silně, že zapisovatelce odletěly falešné nehty.

„Tedy rozhodovat, existují různé alternativy, ze kterých můžeme vybírat s určitou pravděpodobností, aniž by přitom bývala byla ohrožena kauzalita.“

„Zajisté máte nějaké důkazy, argumenty nebo svědky, kteří by mohli potvrdit pravdivost vašich tvrzení,“ řekl soudce.

„Ano, pane.“

„Tak sem s nimi.“

„Jako důkaz číslo jedna jsem si dovolil přinést film Srdcová sedma. V originále v angličtině má název Sliding doors. Byl by to v podstatě jeden z mnoha Hollywoodských škvárů, nebýt zajímavé hlavní myšlenky a několika scén, které bych tady rád prezentoval.“

Obžalovaný pustil video.

„Tady vidíte hlavní hrdinku, jak běží po schodech a snaží se chytit metro. Do cesty se jí ovšem připlete malá holčička a naší hrdince metro ujíždí. A tady opět běží po schodech dolů k metru, jako by se scéna opakovala, ale ve skutečnosti by se dalo říci, že se autoři filmu snažili zachytit něco jako paralelní realitu. Hrdinka běží po schodech a holčička se jí tentokráte do cesty nepřiplete, protože se ji její matka rozhodne zadržet, aby mohla naše hrdinka stihnout vlak. A taky že ho teď stíhá. Realita se větví a každá samozřejmě probíhá jinak. A na začátku onoho větvení nestálo nic jiného než rozhodnutí matky svoji dcerku nechat blokovat cestu či nenechat blokovat cestu. Nevidím tady žádné porušení kauzality.“

„Ale vždyť je to jenom film,“ ozval se žalobce. „Pouhá fikce, fantazie, jakých bylo v dějinách nespočet. Jak můžete tento výmysl spojovat s realitou?“

„Neřekl jsem, že by tento film nebyl fikcí. Jen jsem se zmínil o hlavní myšlence. Kromě toho, že se myšlenkou větvení reality, řekněme myšlenkou paralelních vesmírů, zabývalo nemálo spisovatelů sci-fi literatury, zajímá se o ni vážně v dnešní době i nemálo fyziků. Mám tady další důkaz, který bych zde rád prezentoval. Nechal bych si zavolat svého svědka, Briana Greena.“

Svědek se posadil, přísahal, že bude mluvit pouze pravdu, a čekal na dotazy.

„Mohl byste se vyjádřit k otázce determinismu z pohledu fyzika?“ zeptal se obžalovaný svého svědka.

„Zajisté můžu. Tytam jsou dny vesmíru coby hodinového strojku, jehož součástky byly kdysi v minulosti uvedeny do pohybu, aby už nemohly uprchnout a otrocky a oddaně musely naplňovat svůj jednoznačně určený osud. Podle kvantové mechaniky se sice vesmír vyvíjí podle přesného a přísného matematického výraziva, ale v tomto rámci jsou určeny jen pravděpodobnosti, že nastane ta či ona budoucnost – a ne, která z nich to bude.“

„Ale Bůh přece nehraje s vesmírem v kostky!“ ohradil se jeden z přihlížejících diváků, Albert Einstein. „Ve vesmíru není žádné místo pro budoucnost, jejíž přesný tvar se odvolává na prvek náhody. Fyzika by měla předpovídat, jak se vesmír vyvine, a ne jenom to, s jakou pravděpodobností dojde k tomu či onomu vývoji.“

„Ano, a psychologie byla vynalezena proto, aby mohla předpovědět konání člověka. A je snad něčeho takového schopna?“ řekl anonymní psychoterapeut.

„Rád bych podotknul,“ ozval se svědek, „že pokus za pokusem, z nichž některé nejpřesvědčivější byly provedeny až po smrti tady pana Einsteina, dokazovaly a dokazují, že neměl pravdu.“

„Ano,“ připojil se do debaty další divák, Stephen Hawking. „Byl to Einstein, kdo byl zmatený, nikoli kvantová teorie.“

„Myslím si tedy,“ pokračoval opět obžalovaný, „že existují různé alternativní budoucnosti, které nastávají s určitou pravděpodobností. Každý člověk má větší dispozice k jistému jednání a menší k jinému. Tak se třeba cholerik s dejme tomu devadesátiprocentní pravděpodobností rozčílí, když mu auto pocáká kalhoty, a s desetiprocentní pravděpodobností se nerozčílí. Rozhodnutí je čistě na něm. Rozhodnutí je na každém z nás. Všechny cesty už existují, my si jen vybíráme, kterou se vydáme.

Pro člověka je důležité už jenom vědomí svobody. Známe to třeba z vězeňského prostředí, kde když se vězeň cítí být nesvobodný, začne sám sebe mrzačit.

Na druhé straně je to možná strach ze svobody, který nám brání tuto ideu přijmout. Pro někoho může být představa nutnosti životně důležitá. A navíc, kdyby existoval pouze strohý determinismus, jak by pak vůbec mohla existovat nějaká zodpovědnost?

Svoboda je obvykle definována třemi způsoby. Jako svoboda volby (možnost volit mezi alternativami), svoboda jednání (možnost jednání bez vnějších tlaků) a svoboda vůle (schopnost k sebeurčení a tím i k zodpovědnosti). Jak je to s tou volbou a jednáním jsem se už říct pokusil. Co se týče svobody vůle, rád bych zde citoval jejího nejvehementnějšího zastánce, Jean-Paula Sartra, s jehož slovy se ztotožňuji.

Tvrdil, že člověk je principiálně svobodný, aby si zvolil svůj úděl. Nezaměstnaný sice není svobodný v tom smyslu, že by si v kterékoli době mohl najít nové zaměstnání, ale je do té míry svobodný, zda přijme svůj úděl s rezignací nebo se proti tomu vzepře. Uprostřed své bídy má svobodu, a proti své bídě může bojovat. Může sám sebe vybrat jako člověka, který nestrpí, aby byla bída údělem lidí.“

„To je všechno, co jste nám chtěl říct, pane obžalovaný?“

„Možná bych tady mohl mluvit ještě spoustu hodin, ale asi bych toho neřekl více.“

Soudce oznámil přestávku a šel meditovat o rozsudku. A jestli se ještě nerozhodl, tak medituje dodnes.

Pro přidání komentáře se přihlašte.
  • karelp Autor
    karelp
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 28. února 2012, 17:09
  • 1173 zobrazení
  • 0 oblíbené
new © 2006 - 2020 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz