Jde to Dobré Wow!

JOHN & MIKE

Literatura > Sci-fi
1972, někde v Arkansasu. A pak mě to došlo, řekl Mike. Jsme jako ve vězení! Proč? Tázal se John. Mike se zhluboka nadechnul a pomalu začal....

 

1972, někde v Arkansasu.
 
Mike - možná pacient
John - možná doctor
 
A pak mě to došlo, řekl Mike. Jsme jako ve vězení!
Proč? Tázal se John.
Mike se zhluboka nadechnul a pomalu začal.
Koukni Johne, celej náš svět podléhá zákonům, které nás všechny do jednoho omezují. Prostě to tak je, že? Nemůžem si zdaleka dělat co chcem, nemůžem vyzrát na přírodní zákony, děláme přesně jenom to co můžem dělat, co už je nalinkovaný, nalinkovaný bohem, přírodou či nevím kým. Jsme jak v kleci a z toho všeho trápení, čekáme tak rádi na zázraky.
A naše duše je úplně posedlá tím, aby zahédla, nebo prožila něco neskutečného, něco co je mimo všechny klišé. Ale proč? Je snad znuděná, nebo smutná z uzavřenýho a danýho systému?
To v takovém snu, tam máš absolutní volnost. Neplatí tam žádné zákony, žádné omezování, popřít se dá jakákoli přírodní logika, cokoliv.
Lidi si ale bohužel na pozemský život tak zvykli s tím jaký je, že všechny limity popsali v zákonech fyziky, psychologie, chemie atd... a učí se je pořád dokola místo toho, aby se je snažili aspon trošku bourat.
John právě bafnul z dýmky a pohlédl zkrze mříže okna. Říkáš bourat Miku, bourat přírodní zákony? Já furt nechápu co to probůh řešíš, měl bys přemýšlet nad realitou, nad něčím co můžeš fyzicky prožít, cítit. Měl bys vyjet někam kde to máš rád, projet se na tvém Harleyi z '54, navštívit rodinu.
Mike ale neskončil. Koukni na to takhle Johne.
Jdeš po chodníku a nohy se vždy dotýkají země. Hodíš míč do vzduchu a ten vždycky spadne dolů, slunce vychází vždy na východě vidíš?
A to je právě to omezení, ta kletba. A jakmile se to snažíš jakkoliv porušit, přijde pan zákon a striktně ti to zakáže. Nedovolí ti to! 
Mike ještě v příkladech chvilku pokračoval až ho John zastavil.
Miku podívej, mluvíš o věcech který jsou daný přírodou.
Jsou to tak suverénní věci. Nezměníš je! Za žádnou cenu ne. A znova poblafnul z dýmky a na tváři se mu zjevil jeho znamý pohled znuděného starce.
Sen, začal Mike. Sen je opravdovej a jedinej svět, kterej skutečně platí! Bere nás vážně a nijak nás neomezuje. Má nás všechny rád.
Sen je život, jaký by ve skutečnosti měl být a život po probuzení ze snů je jako malá místnost bez oken pro zlobivý kluky, kde si nemužeš hrát, nemúžeš lítat, nemůžeš procházet zdí, nemůžeš zastavit čas, nic.
A víš proč jsi se narodil Johne? Pokračoval svůj proslov Mike.
Je to proto, že jsi už moc dlouho snil, hodně dlouho a hrozilo nebezpečí že tě to "doslova" přestane bavit a začneš na obranu produkovat ve svým snu zákony, nebo dokonce celý systémy paragrafů, protože zákony jsou na sobě závislé.
A to sen rozhodně nemůže přijmout. Sen přímo nenávidí linky a bojuje proti nim. To je celá podstata snu.
Proto jsi tu, proto jsem tu já proto tu je tvoje matka atd. Prostě jsme dlouho snili v opravdovém světě a tohle všechno máme za trest.
John se nakrátko zamyslel. Slyšel už hodně příběhů od svých pacientů a ani tento ho nepresvědčil, aby bral Mika alespoň  trochu vážně, nebo přinejmenším hrál hru na oddaného posluchače. bůh ví, jestli to byl dobrý doktor.
John logicky argumentoval. Poslyš, právě jsi řekl, že opravdový život, je život bez zákonů a pravidel. A tento život že leží ve snu. Ano?
Pokud tedy sen nemá zákony, jak ty říkáš, proč pošle někoho na svět, jaktože se tedy za trest narodíš do našeho světa, když vytváříš systém. Neni to taky zákon? Neni to taky omezeni? Omezení ve snu? Nějaká podmínka? Zkrátka taky systém?
Je to defacto taky zákon, ale i ve snu se zákony občas mihnou řekl Mike a uklidnil se. Popil trochu z kafe a šeptl Johnovy jedno jedine slovo: DŮKAZ. Mám důkaz! Za pár minut ti zavolá tvoje matka z Atlanty a bude chtít poradit s křížovkou v dnešních novinách a to není vše, hodlá se tě taky zeptat na výměnu oleje u jejího starého Dodge ušklíbnul se Mike. Vím to, protože jsem právě ve svém snu.
 
John se pomalu narovnal, divně polknul a s trochou smíchu ve tváři prohodil: chápu Miku, ale to se nestane. Moje máma je 10 let mrtvá. Zemřela při pádu malého letadla v Coloradu. Byli toho tehdá celé noviny. A i kdyby se to stalo, že někdo zavolá jak říkáš, tak to nevypovídá o ničem co jsi mi tady celou dobu tak horlivě vyprávěl. Navíc to může být obyčejná náhoda. Náhoda blázna pomyslel si.
Bylo chvilku ticho.
Mike trošku znervózněl a vypadalo to že na něco čeká.
Někdo zaklepal na dveře. Dále, řekl John.
Za dveřmi se objevila ustaraná sestřička Kendra s prosbou jestli by si pan doktor nemohl převzít telefon. Volá vám vaše matka pane doktore Szynski...
 
-
 
13.10.2009, New Orleans, LA.
Pro přidání komentáře se přihlašte.
Nezn.uživatel
kvalita komentáře: 0 Nezn.uživatel 31. prosince 2011, 16:22
1 Fascinovaně jsem četla a vše mi dávalo smysl..Ale tomu konci nerozumím..Bylo to moc uspěchané, jednoduché..A najednou velice snadné...

Ale jinak se mi moc líbí styl, kterým píšeš a myšlení, které máš..Fantazie, která jde hlouběji a hlouběji.
Kumgrim
kvalita komentáře: 0 Kumgrim 14. prosince 2011, 18:42
0.5 Přijde mi to nedotažený. Líbí se mi ta myšlenka, i když postavám chybí kvalitní argumentace a lepší zacílení na problém (to by nevadilo, kdyby to bylo o postavách a ne o tom problému). Ten základ je dobrý, baví mě ta představa, že smysl všeho je sen. Není nikterak sice nová, ale přijde mi, že k ní ukazuješ novou cestu, to se mi líbí. Co mi vysloveně štve je ten konec. Byl bych raději, kdybys to nechal u toho, že bylo chvilku ticho... U toho, kdy John, ač bezvěrec, nachvíli znejistí a čeká na ten telefon, ticho, ve které stejně jako John i čtenář znervózní, jestli to opravdu tak nemůže být, jestli to celé není víc než jen příběh. Když jsem viděl že to pokračuje, doufal jsem aspoň třeba v alternativu kterou jsi uvedl zaklepáním na dveře a sestrou. Mohla chtít jít vyměnit svíčky... Ale tys to propálil už vysvětlenou pointou. Dost zklamání, být tebou, možná nad tím ještě zapřemýšlím.
  • lucas_ross Autor
    lucas_ross
  • 1.5 bodů
  • 2 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 13. prosince 2011, 23:11
  • 1522 zobrazení
  • 0 oblíbené
new © 2006 - 2020 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz