Světový

Absolutní radost tady všude
ješte si jí nalíčím na tvář,
protože jí nikdy není dost

- a bude to světový -

jdu se projít,
sedim v mokrý trávě,
koukam nahoru
abych nezapoměla

a dětský hračky
na pískovišti se smějou
smíchem starých proutníků,
kteří vzpomínají na mládí

vzduch voní,
srdce leží na posteli,
s přivřenýma očima
vychutnává si to naplnění

hlava je úplně čistá,
promítam si v ní fotky pana Štreita
- paní s natáčkama a jejich manželé
a všichni mají brýle,
co se s nima kouká na zatmění slunce -

ale dneska tu slunce bylo
a slíbilo,
že ješte přijde.