Jen já, láhev a ubrousek z mého oblíbeného podniku, kde jsme nikdy nebyli spolu. Jen jezdci v bouři. Podívej se na ty mraky... ...Ve mně utopit se nelze. Natož v nich. Zahojí nás ranní slunce? Kdo ví? Zdálo se mi o tom našem MY... Konečně existujeme. Společně jsme.