Tak řešíte vaše problémy vy, lidé

TAK ŘEŠÍTE VAŠE PROBLÉMY VY, LIDÉ

          Jen o chlup ji minul žlutavý taxík, který se vyřítil z postranní uličky a prudce zatočil jejím směrem. Řidič se zjevně řídil heslem ´Červená? Přechod? Lidi? Teď jedu já!´- proč se taky nechat omezovat hloupými zákony, hm? Nějakým zázrakem, který jsem výjimečně nezařídil já (snad to bylo tím šokem), si stihla všimnout jeho obličeje- a ten obraz se jí na nějaký čas, který se v dnešní uspěchané době zdál být nicotnou vteřinkou, pevně vryl do paměti. Byl to ještě mladíček, ale křečovitě svíral volant a tvářil se, že za dobu své taxikářské kariéry se už vypořádal s jinými věcmi, než jen s vyjukanou slečnou, stojící- v modrých šatech, s vlasy staženými dozadu a pusou otevřenou dokořán- na zebře přímo uprostřed silnice. Kolemjdoucí samozřejmě museli událost řádně a hlasitě okomentovat- jedni nadávali slečně, druzí na "ty zatracený motoristy". Snažila se rychle se vzpamatovat a nejrychleji, jak jí to jen ztuhlé nohy dovolily, se odplížit z místa činu. Tak řešíte vaše problémy vy, lidé.

          Cestou, protože se jí z očí začaly samovolně řinout přímo krokodýlí slzy a moc toho přes ně neviděla, zakopla o nohy smutného klauna, sedícího na schodech. Opelichané a vybledlé bambulky na jeho botách ji rozesmály. Teď začal plakat pro změnu on. K popukání. Bylo jí ho sice líto, ale nesměla zapomínat, že spěchá. Spěšně zahrabala v kabelce a hodila mu pár drobáků, které se v ní volně povalovaly. Odcházela bez ohlédnutí, takže nemohla vidět, jak na ni vypláznul jazyk a odplivl si. Tak řešíte vaše problémy vy, lidé.

          Aby se trochu sebrala, skočila si do malé hospůdky na panáka. K její velké smůle ještě pořád nebyla na alkohol zvyklá tak, jako někteří jedinci v jejím věku, a neuměla (a nechtěla) pít s mírou. Za chvíli už elegantně křižovala chodník od obrubníku k obrubníku a doufala, že cestou narazí na bezplatné veřejné WC. Tak řešíte vaše problémy vy, lidé.

          Konečně dorazila na zastávku. Hlava už se jí tak nemotala, takže si mohla přečíst jízdní řád. Samozřejmě, zákony schválnosti fungovaly dokonale i tentokrát- další tramvaj měla jet až za čtvrt hodiny. Uff. Co tu bude tak dlouho dělat? Sotva jí tahle myšlenka projela hlavou, ucítila, jak jí kdosi vytahuje z kapsy její malou knížku. Ohlédla se za zlodějem a viděla, jak ten hajzlík pádí jako o život k nedalekému parku, který vypadal spíš jako les, jak byl zarostlý. Zírala na něj a nemohla pochopit, co to toho blázna napadlo, krást jí knihu. Já zase nevím, co jí na tom bylo nejasného- ten člověk měl hlad a zdálo se mu, že knížka vypadá jako peněženka, nebo alespoň tabulka čokolády. Ale ouha, zlodějíčkovi nebylo dopřáno, aby svůj omyl zjistil- zastavila ho banánová slupka pohozená těsně vedle odpadkového koše. Natáhl se na ní jak široký, tak dlouhý, a vypadalo to, že nějaký čas teď nebude mít na běhání ani pomyšlení. Zato ona využila situace a rychlými kroky se k němu přiblížila. Vrhla na něj opovržlivý pohled, vyrvala mu knihu z rukou a čistě pro zlepšení nálady ho přetáhla kabelkou. Tak řešíte vaše problémy vy, lidé.

          Čtvrt hodina byla pryč- sotva se stačila vrátit na zastávku, když přisupěla tramvaj. Nastoupila a začala se rozhlížet po volných místech. Nakonec jedno ukořistila, zavrtěla se na sedačce, aby se jí sedělo co nejpohodlněji a spokojeně zhluboka vydechla a zase se nadechla. Chuděra, snad si myslela, že už ji teď nemůže nic zlého potkat. V tom okamžiku si jí všiml hlouček opodál postávajících důchodkyň- jinak mírumilovné stařenky, které ale také neměly zrovna nejlepší den, se pohledem dohodly, že si na ní smlsnou. O dvě stanice dál z otevřených dveří napůl vyšla, napůl se vysypala slečna v potrhaných modrých šatech, s vrabčím hnízdem místo účesu a sesula se k zemi, kde zůstala sedět jako hromádka neštěstí a vyčerpaně oddechovala. Tak řešíte vaše problémy vy, lidé.

          Opřel jsem se zpátky do houpacího křesla a pohybem ruky přivolal sluhu. Když přinesl koktejl, na který jsem měl chuť, zatřepotal křidýlky, vyletěl výš do nebe a ztratil se mi v oblacích. Chvíli jsem vychutnával lahodnou chuť nápoje a pak jsem luskl prsty. Tak řeším vaše problémy já, Bůh.

;-)