Čtyřroží

Čtyřroží

Když rozesteleš měkké prostěradlo a z kůry stromů sloupneš vůni lesa,
schoulím svoji mysl do ní.
Pak konečky prstů ve vlnění velehor se vzedmou v letmý smysl,
snad i vzlétnou a vydají za obzor.
Však vnímám ještě víc,
že v brázdě kdesi pode mnou je dávné místo setkání,
je místo skryté času,
je skvostné dílo bez věhlasu.
Nach a hebké podloží,
klidná mořská hladina toho napnutého čtyřroží,
mé tělo na něm spočívá.
Teď sbírám sílu v ohyb paže,
jen abych dopřál stínu slepým očím
a v doteku s mou zemí odporoval kolotoči.