Jde to Dobré Wow!

Rozhovor se squattery - část druhá

Literatura > Jiné
Druhá část rozhovoru se squattery.

 

Lukáš: Takže žádné kamarády tam nemáš?

Láďa: Mám. Julia Dicarla Mattinata. Fotbalistu.

Bradič: Fotbalistu?

Láďa: No, on hraje fotbal za Mattinatu a on umí trochu česky.

Lukáš: Jak jste se k sobě vlastně dostali?

Láďa: Já jsem tam býval na dovolené, když jsem byl ještě mladý. A teď jsem se tam s ním potkal, když jsem tam byl naposledy a to už je pěkný roček. Já jsem byl rád, že jsem byl ve Vídni a vrátil jsem se zpět.

Lukáš: A jak jste se seznámili?

Láďa: Na dovolené. To jsme ještě byli rodina, že jsem byli fakt jako rodina. To už mamka s taťkou byli rozvedení a já tam byl s babičkou na dovolené. Já jsem byl v Itálii čtyřikrát.

Lukáš: Proč si myslíš, že se na tebe rodina vykašlala?

Láďa: Spíš já jsem se vykašlal na ní.

Lukáš: Ty ses vykašlal na rodinu? Proč?

Láďa: Kvůli taťkovi.

Lukáš: Protože se o tebe nestaral?

Láďa: Ne. Můj taťka byl borec chlap. Můj taťka se staral o hodně lidí. On jim dával práci. Všecko.

Lukáš: Tak proč ses na něho vykašlal?

Láďa: Na tu rodinu?

Lukáš: Ne, počkej, taťka je snad taky tvoje rodina?

Láďa: Jenže můj taťka umřel. Oni potom došli na pohřeb a řekli, co budou dědit. A já říkám: "Cože? Co budete dědit?". Říkám: "Běžte do piče nebo vás zatřelím." Já jsem u sebe nosil devítku.

 

 

- záznam byl přerušovaný, protože se nahrával pouze po minutě, proto při přepisu můžou nastat nelogické pasáže - 

 

 

- ptali jsme se, v kolika letech zemřel Láďův otec -

 

 

Bradič: Hovno, tak mladý?

Láďa: Já mám zednickou taky. Dělal jsem pod ním. On byl hlavní vedoucí a já jsem byl zedník. Jenomže, když mně nějaký zákazník řekl: "Ten Rachovský to byl kokot, že?". Já jsem se vztekl, natáhl jsem ho a od té doby jsem skončil a od té doby nemám práci a jsem na ulici. Opustil jsem dům, opustil jsem rodinu, protože se zeptali, co budeme dědit a to mě nasralo. A já jsem měl taťku rád. Od té doby mám svou hrdost a jsem na ulici. 

Bradič: A je to výhodnější být na ulici, nebo by ses radši vrátil. Nějak pracoval a měl rodinu, byt...

Láďa: Já půjdu makat. Fakt! Dej mi práci a já půjdu makat.

Bradič: Takže pro tebe je těžké sehnat práci?

Lukáš: Jde spíš o to, že ty jako squatter nemáš kontakty, takže když půjdeš na úřad práce...

Láďa: Já tam nejsem ani psaný. Mně tady ukradli veškeré doklady. Já nemám občanku, já nemám rodný list, já nemám řidičák, nemám kartičku pojišťovny, nemám ani ty slevové karty a takové ty pičoviny. A když jsem se ptal na tom, tak mi řekli: "A to potřebujete rodný list, to potřebujete...".

Lukáš: A proč si neměl rodný list?

Láďa: Já to měl všechno v peněžence. Všechno mi ukradli. Měl jsem to v báglu.

Lukáš: Takže ty jsi odešel, nechals někde bágl a teď jsi prostě v prdeli.

Láďa: Jo, takzvaně.

Lukáš: A kde jsi byl, když ti ho ukradli?

Láďa: No, tady v Brně. Já vlastně neexistuju. Jo, to tam taky napište, že české zákony jsou prostě úplně na hovno.

Lukáš: Jsou, jsou...

Láďa: A to, co je pravda...dejme tomu, že by někdo založil takovou stranu. Složenou ze squatterů, pankáčů, lidí bez zaměstnání, tak na tom uspěje. A ne jak tito pičusi kravaťáci. A tak to je, snažíme se popsat, jak žijeme ze dne na den.

Jindra: Kdyby byla nějaká příležitost od vlády, tak jdeme, jdeme. Když je možnost vydělat nějakou korunu. Můžeme si nakoupit jídlo, můžeme si nakoupit pití, můžeme...ale záleží... 

 

 

- Bohužel Jindra měl nějakou vadu řeči. Ráčkoval a nešlo mu pomalu rozumět. To je vše, co jsem byl schopen rozluštit. -

 

 

 

Jindra: Jednu zkušenost máme nejčerstvější. Byli jsme na baráku dva dny. Borec přijel prostě s tím, jestli si nechceme přivydělat. Že každý dostaneme pětikilo. Přišli jsme tam. Ze začátku všechno v pohodě, měli jsme vymalovat. Maringotku, jo. Tak jsme na to vlítli. Během jednoho dne byla maringotka vymalovaná. Borec nám dal teda jenom stovku, že tam je ještě potřeba udělat nějakou práci, že nám zbytek doplatí. Tak jsme tam dojeli, trošku později. Kolem dvanácti. Strávili jsme tam asi kolem pěti hodin. Umyli jsme to, všechno v pohodě. Maringotka vymalovaná, čistá a říkáme, že chceme to slíbený pětikilo doplatit. Baba došla, dala každému sto padesát korun. 

Lukáš: Si děláš prdel?

Jindra: Jako byla to jedna z těch horších zkušeností. Než jsem našel tady toto, tak jsem chodil na brigádu do lesa. Tam byl fakt férovej chlap, který mě platil denně na ruku. Sice jsem se nadřel, jak kokot, ale bylo to...

Láďa: Proč tam nedáte do toho rozhovoru, že ti squatteři by měli zájem o tu práci?

Lukáš: Nás právě zajímá, jak si takový squatter hledá práci? Máš aspoň náhradní občanku?

Láďa: Mám papír, no.

Lukáš: Ale jak, jako ty nebo ty, si hledáte práci?

Láďa: Normálně...

Bradič: Jako přes Metro?

Jindra: Ne Metro. Máš internet, máš...

Láďa: Chceš vědět, kde je internet? Já ti to ukážu...

Bradič: No, tak jdete na ten internet a najdete si tam nějaké brigády...

Jindra: Najdeš tam www.prace.cz a pak to tam pohledáš.

Láďa: To tam dejte do toho rozhovoru. Co kdyby třeba vymysleli politici takovou pičovinu. Že by nám třeba dali ty staré baráky a ti squatteři by se o ně starali. Víš kolik je squatterů, zedníků, instalatérů...já znám tolik kluků, co by chtěli makat, ale nemůžou.

Lukáš: Víš co, takhle to funguje v Berlíně. Prostě máš squatterský barák, takhle jako třeba ten váš. Starosta jim to dá a oni se o to starají. Mají tam obchody, prostě fungujou. Jsou tam děcka, které odejdou z rodinu. Je jim čtrnáct roků. 

Bradič: Jako podle mě je tady toto blbost. U nás by to nefungovalo.

Láďa: Tak to je Německo. Česká Republika je spodina.

Bradič: Ale nejsme furt Kosovo.

Láďa: No to nejsme...ale Itálie je taky v prdeli.

 

- pokračování příště -

Pro přidání komentáře se přihlaste.
pernicek
kvalita komentáře: 0 pernicek 07. února 2011, 00:58
1 Zajímavý, stejně tak i první část a story:tam: :tlesk:
  • Andels Autor
    Andels
  • 1 bodů
  • 1 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 06. února 2011, 18:23
  • 1864 zobrazení
  • 0 oblíbené