Rozhovor se squattery - část první

V říjnu jsme s Bradičem podnikli dobrodružství, které si můžete pročíst v poznámce Squatting story. Získali jsme hodinový materiál s Brněnskými squattery, kteří byli ochotní nám ho, za pár cigaret značky Davidoff a pár piv,  poskytnout. Přepis je autentický s nahrávkou. Tohe je prvních patnáct minut...

Láďa: ...začínal jsem vlastně ve čtrnácti rokách a začal jsem přemýšlat o perníku.

Oba: Ve čtrnácti?!

Láďa: Ve čtrnácti rokách, protože jsem se vlastně narodil v Hodoníně.

Lukáš: Narodil ses v Hodoníně?

Láďa: Ano.

Bradič: Vinařská oblast...

Láďa: No, Hodonín, tak asi třicet tisíc lidí, dejme tomu. Vedle toho máš vlastně Dubňany, což je třetí největší feťácké město v republice. Je to tak považované. Tam hodíš cihlu a trefíš kurvu nebo feťáka. Otec mě poslal na školu do Brna na učiliště, ale tam mě vyrazili, protože jsem domlátil svého spolužáka. Pak už jsem jenom zdrhal.

Bradič: Mám to chápat tak, že tě vyhodili ze školy a mamka s taťkou...

Láďa: Mamka s taťkou už byli rozvedení. Žil jsem jen s taťkou. 

Bradič: Ty jsi nedodělal školu a taťka ti řekl, táhni?

Láďa: Jo jo, ve dvaceti mi řekl, zdar!

Lukáš: Vetšinou se ale děcko dává do péče matce, ne?

Láďa: Ale já jsem nechtěl. Já jsem už mohl mít vlastní rozhodnutí.

Lukáš: A co jsi dělal potom, co tě táta vyhodil?

Láďa: No co, vzal jsem si bágl, ožral jsem se a jel jsem do Itálie.

Oba: Do Itálie?!

Láďa: Jenom s báglem na zádech jsem jel do Hodonína na Břeclav až do Vídně, ale tam jsem nevěděl, co mám dělat, tak jsem si stoupl na pumpu, co vedla na Slovinsko, a přijel tam čecháček. Nevěděl kde jsou tam velkosklady. Říkám: "A chtěl bys to vědět, co?", tak jsem mu to ukázal a ptám se ho, jestli by mě nechtěl vzít s sebu. Nakonec jsem s ním jel na Slovinsko a nakonec do Itálie. A Itálie byla Neapol, Sicílie...

Bradič: To je hukot tady toto!

Lukáš: A co jsi tam vlastně dělal?

Láďa: No nic, žebral jsem a squattoval.

Lukáš: V Itálii?

Láďa: Řeknu ti jednu věc. V Itálii jsou různe squatty. Jak máš u nás skleníky na zeleninu a různe píčovinky, tak já jsem si tam normálně lehl a říkám, tady bude teplo, jenže tam byla taková kosa. Tak jsem se klepal (třepe sebou). Po měsíci jsem se vracel zpátky. Na Slovinsku jsem žebral, tam jsem neměl ani žádné oblečení, tak jsem to trhal...

Bradič: ...ze stromu?

Láďa: Oblečení, jo?

Bradič: Ne, ne, já to myslel tak, jako trhat mandarinky, jabka...

(všichni se smějeme)

Láďa: Ne, normálně ze šňůry, co byly pověšené. Pak jsem jel dál do Mariboru a tam jsem neměl kde spát. Začla průtrž mračen a říkám, že je to v prdeli. A najednou squatt. Tak jsem tam vlezl. Byly tam peřiny a postel, a tak jsem si tam lehl. Ráno jsem se probudil a naproti jsem měl portrét Hitlera, vedle sebe stolek, na druhé straně stolek a na nich doklady SS. 

Bradič: Si děláš prdel, ne?

Láďa: Nedělám, já jsem z tama normálně dovezl doklady SS, fakt, nekecám. Tak říkám, ty vole já to musím prohledat. Tak jsem to tam prohledal a šel jsem do sklepa. Sklep plný bourbonů a první, co bylo, tak jsem vzal baťoh a strkal jsem jednu po druhý dovnitř a včil jsem se díval jen na značky, ročník...no, tak jsem to tam šéfoval, ale nejhorší bylo, že jsem se potřeboval dostat pryč. Tam byla jen dálnice a na dálnici nemůžeš stopovat. Máš tam vlastně ty nájezdovky, no.

Lukáš: Počkej, na dálnici se nedá stopovat?

Bradič: Ne-e!

Láďa: Ne!

Bradič: Ne, ani v česku.

Láďa: Ani v Rakousku, nikde.

Jindra: Ani u nás?

Bradič: Ne, u nás se právě taky nedá stopovat. Jednou jsem to zkoušel, ale...

Láďa: Já jsem tam teda stopoval 2 dni a říkám, pičo, už jsem byl fakt zničený, ospalý, vole, fakt zničený ... (něco nesrozumitelného) ... a hambáče jsem normálně vyjídal z kontejneru.

Bradič: Hamba...cože? Gambáče?

Láďa: No, hambáče!

Bradič: Jo, hambáč! (smějeme se)

Láďa: Tak jsem se cúral a druhý den jsem šel a vlastně jedno město máš tak, jedno tak, jedno tak, jedno tak...(ukazuje na stole podobu města)...a máš to rozdělený vlastně křížkem. Jedno máš kulturní a tam jsem byl a tam byli borci, vole, a tam byla kašna. Ti borci stáli v rozích a každý měli čubku. Tak jsem tam usl a čapku jsem držel před sebou. Ráno jsem se probudil a byla plná euro.

Lukáš: Cože?!

Láďa: Fakt, nekecám!

Bradič: V Grazu?

Láďa: Jo, v Grazu. Když jsem od tama odjel, tak jsem potkal borca s audinou a dvacetiletou borkou. 150 km mě odvezl a říkám, por favor uno euro, ne. Jsem mu to řekl italsky, ne, a on sáhl do kaslíku a tak mi to nasypal do ruky. Koukám a říkám, gracias a šel jsem pryč. No a pak jsem chtěl jít k armádě.

Lukáš: K armádě?!

Láďa: Normálně k armádě, jenže to nějak nevyšlo, tak jsem tam spával po bednách.

Lukáš: No, počkej a co k tomu potřebovali? Nějaké podmínky?

Láďa: No, já nevím právě. Já německy nemumím. Každopádně v Itálii potřebuješ jen tři věty. Por favor uno euro, por favor uno sigarette, bonjorno, buona sera, buona nostre (smějeme se). Potom jsem se dostal do Vídně a tam bylo zkurvený počasí, tak jsem přespával v metru. Z tama mě nikdo nevyhodil, to byli borci, ale nejhorší bylo se z Vídně dostat zpátky do Čech. Šel jsem na dálnici a tam byli policajti. Oni maj takové ty jeepy. Chtěli doklady a já říkam, že jako ne, jenže německy neumím, tak jsem se zeptal jen na směr. On kývl hlavu směrem zpátky do Vídně. Oni mě z tama zpátky pustit nechtěli, tak jsem tam zůstal další týden a žebral jsem. 

Lukáš: Nemáš strach, že ti ty peníze někdo veme?

Bradič: Ne, tak to je jasný, si myslím, že ani u nás v Čechách.

...zdálo se mi, že Láďa už moc mluví, tak jsem rozhodl, že to přeruším a otočil jsem k Jindrovi, aby nám taky něco pověděl o svých počátcích k cestě na ulici. Láďa se však nenechal a pokračoval ve svém příběhu...

Láďa: Tak v Brně jsem už rok a půl a venku jsem už mega moc dluho.

Bradič: Tak od devatenácti žiješ vlastně sám na sebe, že?

Láďa: Když si to tak vezmeš, tak jsem žil ve Vídni...

Bradič: Ty jsi procestoval strašně moc zemí. Rakousko, Itálii...

Láďa: ...Slovinsko.

Bradič: ...Slovinsko. Mě zajímá, co tě dostalo k tomu, aby jsi zůstal tady v Čechách. Má to nějaký větší význam nebo vzhledem k tomu, že jsi Čech, umíš ten jazyk, tak jsi zůstal v Česku?

Láďa: Víš, jde o to, když jsi v zahraničí a neumíš ten jazyk, nebo umíš jen pár vět, tak si vlastně nemáš s kým pokecat. Časem by ses to naučil, ale potom přijdeš na to, že Čechy ti chybí. 

...pokračování příště