Jde to Dobré Wow!

Balada o Rusovlásce

Literatura > Poezie
Poněkud starší dílo... ale pro mě je teď docela aktuální... respektive jeho obsah...

Krásnou a tajemnou nocí
Kráčela rusovláska.

Svit luny tmu protínal svou kouzelnou mocí
Šelest lístků a tichý vzdech větru
A kroky rusovlásky.

Drobný úsměv hrál si s jejím rty, chtěl říct světu
Že za chvilku skončí v proudu dravé řeky
Tělo rusovlásky.

Bolelo ji srdce, trvalo to už celé věky
Od doby, kdy on nechal jít pryč
Svoji rusovlásku.

Už dávno nejspíš zahodil od jejího srdce klíč.
Teď chodí sama, jen se svým žalem
Smutná rusovláska.

Proč ji opustil, vždyť pro ni byl králem
Myslela že je šťastný
S malou rusovláskou.

U proudu se zastaví, jen tak se zasní
Vzpomíná na jeho hebké rty
Opuštěná rusovláska.

Vzpomíná na krvavě rudé květy
Které koupil jeden večer
Pro milovanou rusovlásku.

Vzpomíná na chvíle, kdy se slovy lásky před ní klečel
A šeptal jí, že jen ona
Je jeho krásná rusovláska.

Číši smrti si teď vypije až do dna
Až s jeho jménem na rtech skočí,
Řeka ponese jeho rusovlásku.

Strach jí bude čišet z očí
Bát se bude o něj
Ne o jeho rusovlásku.

Bude se bát, aby znovu získal naděj
Naděj na opravdovou lásku, na tu jedinou
A zapomenout na rusovlásku.

Stála bezbranná, dlouhé vlasy bičovaly tvář nevinnou
A z očí jí tekly slzy na rozloučenou.
Ze světa se ztratí rusovláska…

Pro nikoho nebude její smrt mučení
Nikdo se nebude rmoutit, až kol něj propluje tělo
Mrtvé rusovlásky.

Nikdo se nebude ptát, jestli umřít chtělo.
Zda nechtělo ještě chvíli žít.
Vrátit duši rusovlásce

Už nedokáže ani slunce svit.
Dokázalo by to jen letmé políbení
Na bledé rty rusovlásky.

Ale to už pro ni možné dávno není.
On už neměl chuť žít
S milovanou rusovláskou.

Už ji nechtěl v objetí mít,
Nechtěl ji líbat
Malou rusovlásku.

Nechtěl ji už po ránu vídat
A po kolik nocí už se mu nezdál sen
O jeho rusovlásce.

Teď vidí mrtvé tělo jen
V prudké řece tiše plynout.
Tělo jeho rusovlásky.

Chtěla svůj život s jeho slynout
Chtěla s ním být každou noc
Bláhová rusovláska.

Nedokázala požádat o pomoc.
Tak za Chárona převozníka
Provdala se rusovláska.

Černé loďky se teď dotýká
Se stejnou něhou, s jakou líbala jeho tvář
Mrtvá rusovláska.

Šíleného světa mrtvých zář
Ji oslepila a přitahovala loďku blíž
A vzdalovala od světa rusovlásky.

Dýchalo se jí čím dál tíž
Čím blíže byla nové zemi
Domovu mrtvé rusovlásky.

Kdybys věděl,jak smutno je mi
Když vedle mne je Cháron místo Tebe
Pláčou oči rusovlásky.

Tolik bych chtěla jen na okamžik spatřit nebe a cítit teplo z Tvých dlaní,
Slyšet od tebe Rusovlásko, buď má paní…
Jen na okamžik…

Pro přidání komentáře se přihlašte.
  • margharette Autor
    margharette
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 23. března 2008, 09:36
  • 1255 zobrazení
  • 0 oblíbené
new © 2006 - 2020 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz