...

Ležel uprostřed toho všeho nepořádku a snažil se zaostřit na tabletku extáze, rozpouštějící se v krvi na plovoucí podlaze vedle něj. Jak se sem mohl sakra dostat? Sem, do druhého patra pochybného motelu, smrdícího rybinou. Všechno vybavení nejlevnějšího motelového pokoje k mání bylo tak moc na maděru, že ani On sám nevěděl, čím kusy nábytku okolo něj původně byly. Jednou, a to bylo celkem absurdní (i On se za to poté napomenul), měl dokonce pocit, že vidí kus dětské postýlky. Ležel uprostřed toho všeho nepořádku, paže rozpažené, přemýšlel o rodině a věcech, které mohl mít. Kdyby cítil ruce a jeho cigarety nebyly celé od krve, nejspíš by si zapálil. Ale On už si nejspíš nikdy nezapálí. On podle všech vyhlídek už nikdy ani nevstane. Heh. Hlava panenky. Co tady dělá? Blbost. 

Řezník se vrací. Ironií osudu však je, že si spletl pokoj. Ironií osudu je, že tohle by mu mohl říct každý. Ještě dnes bude On mrtvý. Bez rukou, bez nohou jako rozbitá panenka, vykrvácí na podlahu, která je nasáklá hříchem a tělesnými tekutinami. Prostě jen tak. Trochu drsnej fór.

Jeho jméno je... teď už je to vlastně jedno.