Zrcadlem sobě zavírat den

Ještě před setinou vteřiny jsem ležela v objetí Tvého dechu..
Jsme kuřačky, jsem Tvůj nespoutaný život, ty perverzní, já nadutá.
Nikdo nemůže být šťastný. Plavu a Ty jsi moje hladina
ať už cukru nebo estrogenu. Jsi strop.
Jsi milující alternativa, Tvoje umění tkví ve spěchu.
Spolkne nás brzo tma zpod mých víček. Už razí, je kanad obutá.
...jsme hloupá demostrace za sexshop.

Jsem rádoby svá a někomu se tu zdám. Kéž by nezbylo nic
z historie, z jezera jejích slz a bájného Morrisonova ještěrčího krále.
Svleč mi mámina křivá obvinění, vygumuj vpichy, co nás do očí pálí.
Na našem nástupišti ležím, jsem Tvůj nespoutaný život bez hranic.
Jsem světem Tvým, říší vzduchoprázdných součástek od lednic.

A nemám systém ve svých výlevech.
Ona si zapálila o moji duši. 

"Chutnáš mi skoro víc než Bensonky..."

A já do rámu od zrcadla
s párem jejích očí, jménem na rtech,
cigaretou a s rukou v ní...
z hlavy spadla...