Squatting story

Koukam, ze nase pondelky s Bradicem nabiraji na sile. Po minulem tydnu, kdy jsme zkouseli ochranku na Spilberku, jsme se vratili na misto cinu, jenze ostraha pritvrdila a pro nas uz nebylo jednoduche dostat se dal, nez od leseni. Tak jsme se na to vykaslali a me napadla myslenka, ze znam jeden opusteny dum. Iniciativni Bradic zavelel a my sli. Mezitim jsme ukradli z pizzerky horcici a kydali jsme to ruzne na ulici. Na pizzerce nespali, protoze nas potom honil autem nejaky chlap, ze pry jsme ukradli kecup. Tak jsme mu durazne vysvetlili, ze to byl omyl, protoze jsme ukradli horcici - to uz ale prehanim. Problem jsme nepotrebovali. Dosli jsme na misto. Opusteny barak na rohu Moravskeho namesti se na nas koukal s usmevem a se strachem jsme do nej vesli. Prizemi vypadalo jak po vybuchu. Proste klasicky opustene prostory byvaleho antikvariatu. V ozralem stavu vam je uplne jedno, co delate, a proto delate to, co delate, a rano s kocovinkou si vsechno uvedomite a premyslite, co vsechno se vam mohlo stat. Ted jsem byl totiz iniciativni zase ja a zavelel jsem, ze musime projit cely barak. Mi teda stacilo prvni patro a uz jsem se celkem bal. Podelany Bradic byl za mnou samozrejme, takze prvni tafku nebo nuz v brichu bych schytal ja. Jsem neskutecny hrdina :) No, kazdopadne jsem ze strachu zacal volat "Halo" jestli teda nekomu nanarusujeme soukromi. Trikrat jsem zavolal, ale nikdo se neozyval. Nedalo mi to. Volal jsem furt az nakonec ze zdola se se ozyvalo taktez "Halo". Bezeli jsme dolu a rozrazili dvere. Dva borci lezi na zaprasene matracce a koukaji do baterky, kterou svitim do jejich utrapenych tvari...co to melu? Zdrogovanych tvari. Samozrejme profesionalni Bradic oznamil tem dvoum typkum, ze jsme z Reflexu a delame seminarni praci o zivote squatteru. Borci okamzite reagovali vetou "Vy mate kamery, ze jo?". Oba jsme teda kroutili hlavou, ze ne, ale ze bychom si to radi cele nahrali. Souhlasili. Sli jsme si sednout do jedne herny, kde obsluhovala jedna obtloustla pani a predstavili jsme se. Lada a Jindra se jmenovali. Lada je fetak, ocividne. Je mu 24 a prvni fet si vzal ve 14-ti letech. Z ucnaku ho vyrazili, protoze varil pervitin a moc se tim netajil. Nam trem vykladal dojemny pribeh o tom, jak cestoval do Italie a zebral. Tip pro zebraky: Staci, kdyz si sednete na chodnik a usnete s capkou v ruce. Muze se stat, ze tam najdete hodne penez. Lada byl znalec, vedel o cem mluvi. My s Bradicem jsme si dali teda jen po jednom pivku, protoze uz jsme meli sami dost a tem dvoum mrzakum jsme dali dve piva...tedy Bradic :) Mezitim, co Bradic vyzpovidal Ladu, jsem se zeptal Jindry na jeho pribeh. Byl tak nudny, jako sam 31 lety Jindra, ze jsem koukal tak ruzne po herne a vubec me nezajimalo, co mi rika. Premyslel jsem, co to kurva delam a proc tu piju pivo s nejakyma cizima lidma a posloucham ty jejich sracky. Sracky, protoze nam verili, ze jsme z Reflexu a poradne si svuj zivotni pribeh pribarvili. Pri tom bezduchem koukani jsem zaslechl, ze Lada je HIV pozitivni, to jsem trosku zpozornel a koukal jsem na nej z vytrestenym pohledem, ale Lada profesionalne prikyvuje, ze uz si zvykl na leccos a nejake pozitivni ho nerozhazi. Vsak co. Bral jsem/Beru pernik. Nakonec promluvi i ta obtloustla obsluha, ze Lada hraje maty. Tady uz mi zazvonila kontrolka kriticky stav a chtel jsem to uz zahnat cele do outu. Dopil jsem pivo a zvedl se. Tak jsme se zvedli vsichni a sli zpatky do toho baraku s tim, ze ho cely prolezem. Mam to natoceny, popisovat to tu nebudu. Jako perlicku na zaver jsem ziskal nahravku s navodem, jak vyrobit pervitin. Hosanek sice neprospival ve vytvarne vychove, ale z chemie by mozna moh dostat i titul. Nakonec se pratelsky rozloucime s tim, ze pristi tyden pokracujeme, ale s normalnim klasickym videem a profi fotakem. Jeste nas na zaver poprosi, at jim priste prinesem cerny sprej. Asi si chcou oznacit teritorium. Jakmile se vzdalime, tak se s Bradicem probudime a nechapem, co jsme to zas do prdele delali. Jesste zjistuju, ze Bradic mel u sebe celou dobu skrtidlo, kdyby slo nahodou do tuheho. Rozloucili jsme se i my dva. Bradic sel zas neznamo kam a ja jsem spechal domu, ze to vsem povim. Prijde mi, ze kdyz to nekomu vykladam, tak se akorat potkam jen s nechapavymi pohledy. Ono je fakt, ze na to se neda co rict, asi bych reagoval stejne, ale to jsou takove psycha, ze vsem preju, aby neco takoveho zazili.

Poznamky: Kdyz se zpetne na celou tu nasi investigativni vec podivam, tak si rikam, ze jsme meli peknou porci odvahy, protoze za strizliva bych nic takoveho neudelal. Naopak mi to dalo zkusenosti. Otazka drog me vzdycky zajimala a touzil jsem se setkat s nekym z ulice a probrat to. Takze jsem si vlastne splnil svuj maly sen.