Ať moje děravý stehna,
líbají tvoje boky.
Ty nejsi, já nejsem stejná.
A tak dělají z nás cvoky.
Říkají nám, že jsme divní.
Svázaní vyrvanou krční tepnou.
Oni nejsou tolik vlivní.
Nás od sebe nerozepnou.
Voníme sobě vlastní sprostotou, máme srdce plný hvězd a nad hlavou oblohu, ze které pulsuje přeslazená tma…
Co je nám do lidí?