firstLOVE Kirin
Literatura > Román / Povídkatrochu yaoi.. ale. nemyslete si :DDD dopadne to normálně :DD
Probudil se celý rozmrzelý. Na ulici začínal každodenní ruch automobilů a lidí. Jeho tělo se přetočilo na druhou stranu a Kirin chtěl znovu najít snovou linku. Musel však vstát.
Chodil na univerzitu v Dijaně a dnes měl důležité přednášky, jichž se musel a chtěl zúčastnit.
Zde na kolejích, které byly vzdálené docela daleko od školy, nenacházel potřebný klid pro usínání, natož pro vstávání po krátkém spánku. Jediná výhoda pro něj byla, že studium designu ho tolik bavilo a nemusel se prakticky ani učit. Přesto měl občas myšlenky, že měl raději přistoupit na vlastní byt blízko školy, který by mu koupili jeho bohatí rodiče. Chtěl se ale od nich osamostatnit a neupozorňovat na sebe, proto se rozhodl bydlet na kolejích jako ostatní a přivydělávat si jako soukromý učitel angličtiny.
Ale bylo pozdě. Rychle vstal, zašel do koupelny, ledabyle se ustrojil do školní uniformy a vyrazil co nejrychlejším krokem do školy.
Kde jsou ty časy, kdy Kirin vstával o dvě hodiny dřív, než musel, dbal o sebe a každý se po něm otáčel a chtěl ho. Miloval tento zájem, ale intenzitu milování vystřídalo nenávidění. Nikdy již nechtěl poznat kluka, který by mu zase stejně časem ublížil a byl by pro něj jen jako další matrace v posteli.
Venku bylo celkem chladno, ale to Kirin zbožňoval. Jak míjel lipový háj, zjistil podle mobilu, že nestihne začátek hodiny. Škola byla sice blízko, ale štvalo ho, že dnes musel zaspat. Rychle doběhl ke škole. Jak se blížil ke třídě, zpomalil, aby nevypadal jak běžec po maratonu.
Zaklepal, vešel dovnitř. Uvnitř stála profesorka Tokiová a svým pohled zpražila pozdního příchozího.
Kirin se cítil trapně a při pohledu do třídy zjistil, že je středem pozornosti. Šel si tedy sednout se skoro červenými tvářemi do prostřední řady, kde zbývalo poslední místo.
Sednul si a začal poslouchat. Profesorka Tokiová měla hodinu o druzích materiálů, jež se používají při vytváření nábytkářského zboží.
Kirin se ani rituálně nepodíval do zrcadla na pánských záchodech a cítil, že vypadá nejhůře za poslední dny. Vlasy mu určitě trčely do nepřirozených a nepěkných poloh. O košili, kterou si zapnul špatně ani radši nepřemýšlel. Věnoval se radši hodině.
Natsu, jeho kamarád, do něj zezadu píchnul prstem, vyrušil ho z transu absolutního naslouchání nových vědomostí a pozdravil ho.
Po hodině se s Natsem hodil do řeči.
„Kirine, jsem rád, že jsi to dneska stihnul. Takhle si udělat špatnou pověst hned na začátku dalšího semestru, by bylo špatné.“
„Ééé promiň Natsu. Nějak jsem nemohl včera usnout. Však mě znáš“, svěsil oči. „Ale snad jsem nic neprošvihl“. Kirin byl očividně smutný.
„To víš, že ne“ a Kirin pocítil jeho silnou teplou ruku na jeho ramenu. „Jen ty by ses měl o sebe víc starat. Dělá mi starosti, že každé ráno vypadáš, jako by si propařil celou noc. Jsi přece můj nejlepší a nejhezčí kamarád.“ Vykouzlil úsměv na tváři a připomínal anděla. S jeho krásně dlouhými písčitými loknami a dokonale zářivými bílými zuby byl přímo k nakousnutí v tuhle chvíli.
Kirin se slabě pousmál. „Díky. Ale sám víš, že mi poslední dny není vůbec dobře. Jediné, co mě drží v nějakém normálním stavu, jsi ty s Marem a škola.“
„Nesmutni, dnes odpoledne chceme jít do kavárny porovnávat zážitky ze začátku semestru. Doufám, že se připojíš.“ Znovu se usmál. Natsu byl jeden z lidí, kteří se pořád usmívali. Měl to rád, navíc jeho krásná osobnost a zájmy hodně kopírovaly jeho. Nikdy ale nepomyslel, že by mohli mít mezi sebou vztah. Maru byl jeho dokonalý přítel. Černé vlasy, krátko střižené, splývající do očí a decentní líčení z něj dělalo nejhezčího kluka z okolí. Přál jim jejich téměř pětiletou lásku, avšak cítil vždy i lítost či závist, protože nic takového dosud nikdy nepoznal.
Nejdříve se potkal s Natsem při zápisu do školy a nemohl z něj spustit oči. Postupem času zjistil jeho vztah s Marem a od té doby jsou jen kamarádi.
„Budu o tom živě přemýšlet“, udělal vážný přemýšlivý výraz, který vystřídal smíchem a řekl: „Udělám vše pro to, abych tam dorazil vcelku a včas. Vás dva vždy rád vidím.“
„Kirine, já teď musím za jedním profesorem pořešit otázky ohledně docházení na jeho hodiny.“ Natsu byl také člověk, co si rád užíval života a hodina mechaniky v pátek večer byla pro něj hodně nepřitažlivá.
Rozloučili se objetím a Kirin šel zpět na koleje, protože další hodiny ho čekali až pozdě odpoledne.
Cestou se stavil v pekárně, aby si koupil něco k jídlu. Cítil, jak se jeho žaludek žalostně dožaduje nějakého krmiva.
Jak míjel lipový háj, kde si vždy v sobotu dělal piknik s kamarády, těšil se právě na tento víkend. Po prázdninách, kdy pracoval jako pomocný designér nábytku v Anglii, potřeboval chvíli klidu a pohody, která by mu byla dána právě při tomto okamžiku.
Řekl si, že se nasnídá v háji a cestou si koupil ještě lahev mléka, aby snídaně byla dokonalá.
Jak hledal dokonalé místo pro sezení a koukal se po okolí, všimnul si najednou zelené deky, rozprostírající se na menší louce, na které svítilo ji ž pohodlně teplé slunce. Avšak co ho více zaujalo, byl chlapec sedící na dece, konzumující stejně jako on pečivo s mlékem. Jeho vzhled a jakoby aura, která z něj vyzařovala, ho totálně okouzlila a rozklepaly se mu nohy. Černé delší vlasy, rovně vyžehlené s perfektním účesem, sladkým a milým obličejem a postava atleta, kterou zvýrazňovalo bílé těsné triko a černé kalhoty. Ten obraz byl dokonalý. Neuvěřitelně ještě více zkrášloval obraz tohoto místa.
Vzpomněl si, že vlastně žádnou deku nemá a bude si muset najít místo u stromu, aby se mohl pohodlně usadit. Chlapce pořád pozorovat. Četl si nějakou knihu a jakoby žil jen pro ni. Pro Kirina to znamenalo aspoň, že ho mohl z povzdálí pozorovat a obdivovat tak jeho krásu.
Nesledoval však cestu a šlápl na suchou větev. Tento zvuk ho vylekal a zjistil, že se jeho místem kouká i chlapec. Usmíval se a Kirin se po této okouzlující a odzbrojovací situaci dokonale zabarvil do červena. Tento pocit, kdy ho dokázal okouzlit někdo jen vzhledem, nepoznal již hodně dlouho.
Kirina automaticky napadlo, požádat chlapce, zda by si nemohl k němu sednout. Jak šel, hlava mu říkala, aby nechodil a šel dál hledat místo pro sezení, ale tělo bylo silnější.
Skoro před ním vypustil ze sebe trochu nesměle: „Ahoj. Mohl bych se zeptat, jestli bych si nemohl prosím sednout na tvoji deku? Já jsem si totiž nic nevzal pod sebe a bylo by příjemné snídat ve společnosti někoho druhého.“ Skončil a cítil, že toho řekl až moc, že se ani vlastně nemusel přemáhat a všechno šlo až moc plynule.
„Ahoj! Určitě si můžeš sednout. Nebudeš rušit.“ Cítil, že ho neodmítne.
Sednul si na opačnou stranu a pomalu otevíral lahev.
Chlapec najednou spustil: „Jsem tu nový. Přistěhoval jsem se teprve nedávno a vůbec se tu nevyznám. Tento rok nastupuji na design do školy, takže tady budu celkem dlouho. Nemohl bys mi to tedy tady ukázat?“ Dokonale mile se podíval. Kirin cítil svoje srdce hlasitě bít.
„Já chodím taky na design, sice do pátého semestru, ale rád ti to tady ukážu.“
„To je super. Aspoň se budeme potkávat. Chodíš sem snídat často? Já si říkal, že dnes dám přednost čistému vzduchu a nebudu trčet doma. Ale jsi hodný, že mě tady budeš provázet.“
„Ééé, vůbec jsem se nepředstavil. Jmenuji se Kirin. A není zač.“
„Těší mě Kirine. Máš takové zvláštní jméno, ale přitom krásné. Asi nebudeš z Japonska. Já jsem Touma.“
„Máš pravdu, poznal jsi to. Rodiče pochází z Ruska, ale tady jsem se narodil. Jak tě vůbec napadlo studovat design?“
„Dříve jsem studoval medicínu, ale nebavilo mě to tam. Tedy vůbec nebavilo. Rodičům, kteří mě tam dostali, mě pochopili a šel jsem dělat to, co mě skutečně baví. Byl jsem na pár výstavách a pak i doma udělal několik věcí. Věděl jsem hned, že tato práce je můj životní sen.“
Jakoby Touma utnul řeč a začínala chvíle ticha. Kirinovi v hlavě vířilo tolik otázek, že nevěděl jakou z nich vybrat. Jak přemýšlel, nevšiml si, že Touma již založil knihu a pozorně se mu podíval do očí.
Kirina napadlo v tu chvíli něco divokého. Přitisknout se k němu a políbit ho, naplnil ho pocit vzrušení. Připadal si, jako by mu bylo patnáct let.
Touma najednou spustil: „Víš Kirine, ani nevím čím to je, ale od okamžiku, co jsem tě uviděl, nemůžu z tebe spustit oči. Ještě jsem nikdy necítil, že bych se jen z pohledu dokázal zamilovat. Nebo lépe řečeno, vidět, že s tebou určitě zažiju hodně krásného.“
Kirin ani nebyl zaskočený, protože to sám chtěl říct. Tento pocit taky nikdy nezažil. Vzpomněl si, že se tomu říká láska na první pohled.
Zarazilo ho, že obdivuje jeho osobu, když vypadá dnes tak zle, ale třeba ho zaujala jeho osobnost. Jediné co chtěl, bylo mu skončit v jeho pevném objetí, přitisknuti svými rty.
Přiblížil se k Toumovi a ten proti němu napřáhl ruce, aby ho mohl obejmout. Začali se líbat. Nejdřív jemně, pak intenzivně. V objetí pokračovali hodně dlouho na to, aby si stvrdili svoje city dost hluboce.
Ani jeden si vlastně nevšímal skutečnosti, kdy o sobě vůbec nic ani nevěděli. Jen svoje jména a co studují. Přesto věděli, že cokoli se najde mezi nimi, nemůže udělat nepřekonatelnou bariéru, kterou by nepřemohla jejich raná láska.
Potom, co si začali sdělovat o sobě všemožná fakta, oba cítili, že pouto je čím dál silnější.
Pak najednou zazvonil telefon Toumovi a ten musel poté do svého domu, který mu koupili rodiče. Oni se totiž ozvali, že ho přišli navštívit a tak se oba pro tuto chvíli oddělili. Ani jeden však nepochyboval, že se ještě setkají. Láskyplný rozlučovací polibek byl krásnou tečkou za tímto polednem.
Kirin se zvedl a radostně se blížil ke koleji, aby si vzal učebnice na další přednášky. Dnešní dopoledne bylo nejkrásnějším okamžikem jeho života, pomyslil si. Nikdy se do někoho tak moc nezakoukal. Touma se mu natrvalo zabydlel v jeho srdci.
Už se těšil, až se uvidí s Natsem a Marem a řekne jim, co se mu přihodilo. Nemohl se dočkat okamžiku, kdy ho znovu spatří. Našel zase nějaký smysl bytí, musel okamžitě do koupelny, upravit si svůj zevnějšek. Chtěl se Toumovi ukázat v co nejlepším světle.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
szanfarnszat- 0 bodů
- 9 komentářů
- 0 hodnocení
- 04. srpna 2010, 23:48
- 2198 zobrazení
- 0 oblíbené
-
