Záře reflektorů. Páteční večer. Co víc chtít? Topím svojí iluzi panácích vodky. Jedna, druhá, třetí. Tanec. Automatický pohyb rukou a nohou. Nekontrolovatelné. Vlnění v rytmu diska v davu. Davu nagelovaných fotbalistů a třináctiletých blondýnek. Jiný svět. Vymění si ajsko aby si mohli psát ty sladký klišé. Nepochopitelný fenomén.
Další vodka. Jedna, druhá a skrz třetí tě vidim přicházet - třikrát. Sladký úsměvy. Rozmazaný rozpačitý pohledy. Obejmutí. A zase sem Tvá. Celý večer. Naše věčnost.
Další tanec. Z beden hvězdička. Taky pomine. Sme stejní i přes Tvoje „ne nikdy, my ne.“ Vědomé lži. Naivné uvěření – obou. Neponaučitelnost. Schováme vše za procházku. Stud utopený v pár panácích. Splinutí těl. Duši nechme stranou. Pro tentokrát. Jen my dva, chtíč a nic víc. Hra na dospělost. Vyhrát za každou cenu.
K snídani bezvýznamnost a zase sme ničí. „Už nikdy, slibuju!“ A za týden sem zase Tvá. Nebo jiného. Copak na tom sejde? Nekonečná láska. Pohádka 21. století. Pro klidný spánek. Děti dětem.