Ráno pozérovo

Ráno. Stereotyp. Jujky to je ale hodin. Vyčistit zoubečky. Vyžehlit vlásky. Bože ne na tý ofině mám hroznou vlnu. No takhle nikam jít nemůžu. To ne! Řasenka, stíny, tužka. Korektor, mejkap, pudr. Bože jak bez tohohle může někdo žít. Pozérství nejvyššího stupně. No ne, tohle triko si taky vzít nemůžu. To má ta pinda z prváku! Tohle růžový bude lepší. Kapesníčkem otřít bílí najky a vyrážim. Tramvaj jede za 5 minut. Po cestě píšu medvídkovi. Jsme spolu už 3 týdny. Strašně ho miluju. Dětská naivita.  Budeme spolu věčně. Věčnost?Netušíš, co to je.   Budeme spolu mít dvě krásný děti. Žij si dál svůj růžovej plastikovém sen. Spokojíš se s malým kanclíkem, kde ti starý dědkové budou nakukovat do výstřihu nebo pod úžasnou minisukýnku z New Yorkeru. Úžasný vyhlídky. A v tramvaji se na mě usmívá krasavec v růžovym tričku s límečkem. U východu mu podstrčim telefonní číslo a odešlu sms medvídkovi. Neznaje provinění.