Metro

Ukončete prosím nástup, dveře se zavírají./Dejvická/. Neúprosná rychlost vlaku v černém tunelu. Pár vagónů. Několik rozespalých lidí. Já, ty a nevinné pohledy. /Hradčanská/. Pár kroků. Jen abychom si byli blíž./Malostranská/. Další tucty lidí. Ven, dovnitř. Jako jejich tváře z mojí hlavy. Jen tenhle tvůj sladkej úsměv z hlavy už nesmažu. Delete nefunkční. /Staroměstská/. Dav pražáků ignorantsky spěchajících do kanclíků nás nutí být si zase o kus blíž. Dýchat stejný vzduch. /Můstek/. Beze slova chytáš mě za ruku. Stisknu jen abys nikam neodcházel. /Muzeum/. Nekonečný střet našich pohledů. Desítky lidí a vlastně jen my dva. /Náměstí míru/. Šeptáš mi ty sladký klišé. Slibuješ mi věčnost a sám netušíš, co to je. Všechna láska světa je naše. /Jiřího z Poděbrad/.Přejeme si kýčovou svatbu a párek roztomilých dětiček. /Flora/. Nevinně se usmívám na nagelovanýho kravaťáka u dveří. /Želivského/. Nesnáším, jak si koušeš nehty. Jak mi vyčítáš, když do sebe vtahuju ten úžasně nezdravej dehet. /Strašnická/. Pouštím tvou ruku jen abys šel. Hádka za hádkou. /Skalka/. Konečná stanice, prosíme vystupujte. Přestáváme dýchat stejný vzduch a s posledním nenávistným pohledem jdeme k jiným východům. Delete obnoveno. Všechna láska světa kdesi vystoupila.