Jde to Dobré Wow!

Cesty víry

Literatura > Poezie
Plakala jsem...
...za roztržené šaty
 
 
/překvapený výkřik
nenadálé pokory/
 
 
...mé nejoblíbenější...
 
 
nerozuměla jsem
té ráně po jednom
z hřebů z tvých dlaní
sešité horkou nití
potřeby věřit...
 
 
...vyplašené ticho
okorávalo
jemným pohybem
neznámého pocitu
nutnosti modliteb...
...i přes neznalost
těch pravých slov
 
 
...noc dohořívala
a poslední stíny
nenadálého smutku
plakaly...
pro šaty
jejichž roztřepená rána
prudce pobolívala
v mé vyhořelé
 
 
...atesistické duši...
Pro přidání komentáře se přihlašte.
libig
kvalita komentáře: 0 libig 22. února 2008, 22:06
určitě bych to trochu prosil...(ovšem to je zcela osobní pohled)...líbí se mi to, škoda té chyby na konci ;)
  • Dharma Autor
    Dharma
  • 0 bodů
  • 1 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 22. února 2008, 09:15
  • 1351 zobrazení
  • 0 oblíbené
new © 2006 - 2020 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz