Jde to Dobré Wow!

Kouzelná moc 2

Literatura > Jiné / Povídka
Příběh se odehrává v našem 21. stol. a lidé žijí úplně stejně jako dnes. Jen navíc existuje určitá skupina lidí, čarodějů, kteří využívají svého postavení a jsou vždy na nejvyšším stupni v každém státě. Avšak příběh začíná od počátku. Lidé pomalu zjišťují, že svoje životy nemají ve svých rukách. Pomalu se schyluje k povstání, kdy nakonec čarodějové zemřou. Téměř všichni, až na čtyři kouzelníky.

Michael se posadil na kámen u cesty, kde se potkali a začal vyprávět: „Jednou večer, kdy foukal silný vítr, jedno z oken v klášteře se rozbilo. Šel jsem to povědět opatovi. Sídlí v zadní části, která skýtá obrovský luxus na rozdíl od zbytku kláštera. Ale opat, jak nám všem sám říkal, si tento luxus zasloužil za svojí činnost. Byl velmi vznešený a uznávaný po celém městě a jediný kdo za ním chodil byla šlechta. Z toho asi byl ten luxus.“ Mnichovi přicházeli špatné myšlenky, kdy záviděl svému nadřízenému, jaký život vedl a chtěl se dostat na jeho místo. Jenže byl málo průrazný a nedokázal se více zalíbit arcibiskupovi. Proto stále zůstaval na místě mnicha. „No abych přešel k tomu co se stalo. Šel jsem do jeho křídla. Už jsem tam byl několikrát, takže najít ho nebyl problém. Jenže při cestě do druhých schodů, jsem zaslechl a uviděl něco, co nemůžu nijak vysvětlit. Všude se valila zelená pára a zvuky, které přicházeli, neměli s lidskou řečí nic společného. Ale jejich síla a zvučnost mě natolik ohromila a vystrašila, že jsem chtěl odejít a zapomenout na tuto událost. Bohužel jsem byl příliš zvědavý a můj chtíč, abych na opata zjistil nějakou špatnost, byla větší než má bázlivost. Chtěl jsem konečně prorazit. Potom co jsem vystoupal do patra, kde byl opat a tato scenérie právě vrcholila, uviděl jsem kýžené dveře. Stejně jako všechno okolo, byly celé z mramoru se zlatou klikou. Byly zavřené, ale myslel jsem si, že nic neztratím, když se podívám blíž. Jak jsem byl u dveří, cítil jsem zápach zkaženého masa. Chtělo se mi zvracet, ale přemohl jsem se. Chtěl jsem zjistit co tam je.“

Michael se na chvíli odmlčel a Peter viděl, jak se potí. „Petere. Podíval jsem se skrz klíčovou dírku, protože jsem se neodvážil otevřít dveře, abych řekl opatovi, co se stalo s oknem. To co jsem viděl – komnata počmáraná různými znaky, které jsem vůbec neznal, několik svící a uvnitř nich nahá žena, pořezaná od hlavy až k patě. Všude samá krev. Opata jsem ale nikde neviděl. Po chvíli co neustále přicházeli další a další hrůzyplná slova, se nakonec opat objevil. Byl sice zády ke mně, ale jeho charakteristickou plešku, bílé vlasy a obézní postavu jsem poznal kdykoli. Vztahoval ruce ke stropu a pořád něco vykřikoval. Nakonec až přestal, vyšel z něho paprsek a celý kruh svící se více rozzářil, až nakonec pohasl. Žena už tam nebyla, ale byl cítit pach spáleného masa. Opat se poté otočil a mířil ke dveřím. Já samozřejmě pln strachu, z toho co se mohlo stát, odskočil ode dveří a zamířil ke schodům utéct. Opat otevřel dveře a uviděl mě, jak sbíhám ze schodů. Nějakou silou mě zastavil a otočil mě proti němu. Ruce měl napřažené a z konečků vycházeli slabé záblesky.“

„Co tady děláš Michaeli?“ zeptal se úplně v klidu, i když všude okolo byla pořád zelená pára a zápach.

„Opate Juliusi, promiňte, ale chtěl jsem Vám oznámit, že se rozbilo okno v klášteře. Vy jste však měl nějaký rozhovor, tak jsem Vás nechtěl rušit.“ Michael chtěl co nejdřív odejít.

Julius byl chvíli zticha, pak ale spustil: „Michaeli, víš jak tě uznávám. Ale nevím proč mi lžeš!“ Opatovi se začervenaly oči a hněvivým hlasem pokračoval: „Vím, že jsi mě pozoroval. A klidně si o tom řekni komu chceš. Stejně do týdne zemřeš ve strašných bolestech.“

Michael se podíval na opata a hlava se mu zatočila. Nemohl uvěřit tomu co slyšel. Viděl co se zde stalo, cítil jak ho otočil a proto tomu musel věřit. „Opate, jak jste jen mohl? Co se to s vámi stalo? Posedl Vás samotný ďábel. Bůh s Vámi nebude mít slitování!“

„Myslíš si mnichu, že se bojím nějakého boha? Máš o mě asi chabé myšlení. Nic mě nedokáže zastavit, ani ty. Tvoje štěstí je, že jsem tě měl v oblibě a tak tě nechám na světě pár dnů, abys zpytoval svoje svědomí. Jestli si myslíš, že o tomhle někomu řekneš, tak můžeš. Ale uvědom si, že ti nikdo věřit nebude, jsi jen obyčejný šílený mnich. Já jsem mocný kouzelník.“ Julius se obrovsky zasmál a odvrátil se zády k Michaelovi.

Michael znovu zmlkl. Moc dobře věděl, že mu nikdo věřit nebude a že dnes sem neměl nikdy chodit. Do týdne zemře, věřil tomu. Jediné co mu zbývalo, bylo přesvědčit někoho o tom co se stalo. Julius byl posedlý ďáblem a navíc kouzelník. Slovo, které slyšel od měšťanů a žebráků, kterému nikdy nevěřil, musel nyní brát v potaz.

Hned tu noc se vydal na cestu, opustit klášter a hledat spřízněné duše. Vzal si s sebou pár mincí a jídla. Věděl, že mnicha uvítá každý velmi rád, proto se nestaral o nocleh. Věděl ale co má přesně udělat. Najít spřízněnou dušu a odhalit opatovu pravou podobu.

 

Peter pozorně naslouchal každé slovo.

Michael si pak vyhrnul sutanu a ukázal rytíři své břicho. „Vidíš to? To je znamení smrti. Už jsem se na to ptal některých léčitelů. Lidí, ke kterým nemám důvěru, ale pro zjištění co se se mnou stane, jsem musel navštívit tyhle individua. Nyní věříš?“

Na břichu měl kruh s několika pentragramy uvnitř, celé v černé barvě. Jakoby vypálené, ale přitom vypadající přirozeně.

„Michaeli. To co se ti stalo je příšerné. Ten opat je opravdu posedlý ďáblem. A jestli je kouzelník, tak nevím, co proti němu zmůžeme. Já sám nevím, co zač může být kouzelník jakými mocmi dokáže holdovat. Co nám může provést. Ale jedno je jisté. Jsme dva, velmi důvěryhodní lidé, které bude každý poslouchat. Musíme ihned vyrazit do města. Navíc to tvoje prokletí. Jestli tě dokázal zaklít, dokáže tě i vyléčit. Chci ti pomoci.“

„Děkuji. Jsi první co si mě vyslechl až do konce a jsi jediný kdo mi pomůže. Bůh tě žehnej.“

A tak se vydali na cestu do města. Museli sehnat pomoc. Vesničani, ač jich bylo hodně, nezmohli moc. Bylo potřeba větší síly. Navíc tito lidé, kteří celý den pracují na polích a v lesích, by neuvěřili ani rytíři ani mnichovi.“

Pro přidání komentáře se přihlaste.
szanfarnszat
kvalita komentáře: 0 szanfarnszat 04. března 2010, 23:07
Erik:
jo dneska je taková divoce-špatně-depresivně-strhující nálada, že prostě.. myšlenky na to jsou :)
Erik
kvalita komentáře: 0 Erik 04. března 2010, 14:54
szanfarnszat: myslim, ze to bolo dost rychlo :D som cumel
szanfarnszat
kvalita komentáře: 0 szanfarnszat 04. března 2010, 14:53
Erik:
no snad už to má nějakou.. akci xDDD.. nicméně.. budu se snažit co nejrychlejc přehatovat myšlenky přes klávesnici do compu xD
Erik
kvalita komentáře: 0 Erik 04. března 2010, 14:48
:tam: dalsei, dalsie
  • szanfarnszat Autor
    szanfarnszat
  • 0 bodů
  • 4 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 04. března 2010, 12:42
  • 1304 zobrazení
  • 1 oblíbené