poslední sbohem

 Poslední sbohem

„Chvíle štěstí střídají roky smutku, až příliš krutá je daň, kterou si láska vybrala. S tebou jsem se cítil jako ve snu, který neměl nikdy skončit, ale nikoho nezajímali mé sny a ty jsi musela odejít, mé srdce vzala jsi hluboko pod zem, do míst, kde jej nikdo nenajde.“ Řekl přísně, bez emocí, prošel kolem hrobu, ruce se mu třásly, stiskl je v pěst a jeho jemné dlaně se vydaly vstříc trnům růží, které se z elegancí zabodávaly do jemné bílé kůže orosené krví barvy rudého vína. Pokusil se popadnout dech a pokračoval: „Tímto prstenem. Jež, jsme si dali, jsme si věrnost, lásku přísahali. Já před ním a hrobem tvým již v další lásku netoužím, ty bylas má jediná a jedinou zůstaneš.“

Po těch slovech upustil růže nad hrobem. Ozval se tlumený pád, který doprovázely snad jen prolétající vlaštovky, vracejíc se po Zimě z jihu, náš hrdina, se skloněnou hlavou, pomalím krokem opouští to smutné místo.

Ten den byl pro některé z nás stejný jako dny jiné, někdo se narodil, jiní se vzali a tak jako každý den něco nového začíná, tak i něco končí.....

                                                          P.B.