Takto vypadá důvěra

„Dnes jsem ve škole dostala kulu z matiky...“ zatváří se smutně a sklopí hlavu.

„To nevadí, jedna pětka přece nic neznamená.“ usměje se, chytne ji za ruku a políbí na tvář.

...

„Jak bylo ve škole?“ přitáhne si ji blíž, chytne za pas a políbí na čelo.

„Nic moc.“ sklopí hlavu. „Tak nějak jsem schytla čtveru z češtiny, ale to bude dobrý.“usměje se na něj.

„Určitě, opravíš si to.“ úsměv ji oplatí.

...

„Tak co? Čtvera opravena?“chytne ji za ramena a políbí na vlasy.

„Domluvila jsem se s učitelkou, že si ji opravím příště.“vychrlí ze sebe.

„Tak to máš hodnou učitelku. Ale aspoň budeš mít více času na přípravu. Nezajdeme do cukrárny?“...

...

...

„Copak? Stalo se něco?“ řekne, když k němu přijde skoro se slzami na krajích.

„Máme doma nějaké problémy..víš...lásko, nepůjčil by si mi.....peníze? Stačí stovka. Vrátím ti to.“řekne skoro až šeptem.

„Samozřejmě. Pro tebe cokoliv. Je to moc vážné?“ chytne ji za ruce a podívá se na ni ustaranýma očima.

„Ne...žádný rozvod nebo tak....bude to dobrý...“slza ji sklouzne po tváři.

...

„Už je to doma lepší? Mohl bych si s tvými rodiči třeba promluvit, pokud bys chtěla.“navrhne jí, když se večer procházejí.

„Ne, to bych nechtěla. Musím si to vyřešit sama.“ promne si unavené oči. „Jen...je mi to opravdu blbé, lásko, ale...“

..skočí ji do řeči. „Jestli chceš ještě půjčit, klidně mi to normálně řekni.“zastaví ji a podívá se ji do očí. „Jsi opravdu unavená a jestli ti ty peníze pomůžou, dám ti kolik budeš chtít, ano? Jen abys byla v pořádku.“

..přikývne.

...

„Vidím, že máš dobrou náladu.“usměje se na ni, ale ona ho začne hned líbat.

... „Čím to je?“ zeptá se. Ona ho hladí po vlasech. „Dařilo se ve škole?“

„ Pár trojek, ale to se spraví...a taky vlastně jedna malá pětečka, ale jen dočasně, než si to opravím. Myslela jsem.....dnes doma nikoho nemám, tak můžeme být u mě..“sklopí oči, ale hned se na něj zase podívá.

...

„Lásko??“ zeptá se ho, když leží oba zachumlaní v posteli.

„Ano?“ odhrne ji vlasy a něžně ji políbí.

„Kolik ti vlastně dlužím?“

„Už je to hezkých 6 stovek.“začne se smát. Ona taktéž.

„A nemohla bych ti dlužit ještě jednou tolik?“kousne se do rtu a lišácky se na něj podívá.

„To víš, že mohla.“ nakloní se z postele, vytáhne z riflí 600 a dá ji je...

...

„Pětečka a pětka jsou pryč?“řekne, když vidí, že se směje na celé kolo.

„No...vlastně ne.“zahihňá se.

„Za chvíli je pololetí, lásko.“

„Já vím, však to stihnu, neboj...“pořád se usmívá.

„A problémy doma....ty už jsou alespoň fuč?“

..chvílí mlčí. „Jo..dá se říct...“

„A co to bylo za problémy? Vlastně jsi mi o tom nic moc neřekla a to jsem tvůj kluk, hm?“dá ji vlasy za ucho.

„Vážně to nebylo nic vážného. To nestojí za řeč.“

„Takže penízky pomohly?“

„Jo...určitě.“

„Se splácením na tebe nespěchám, to jen abys věděla.“

„Jsi hodný, nevím, kdy ti je dám. Nějak nedostávám od rodičů kapesné...“

„Finanční problémy?“

„Jo...“

„Tak proto. Kdyby tví rodiče potřebovali peníze, mohl bych se domluvit s rodiči a...“

... „Vážně?? Byli by moc laskaví. Moc bychom je teď potřebovali.“ smutně se mu podívala do očí.

„Měla jsi mi to vyklopit hned. Nevěděl jsem, jak na tom jste.“ řekl jemně.

...

„Díky, zlato.“ políbí ho na tvář a vezme od něj obálku.

„Rádo se stalo, rodiče se splátkou nespěchají.“ obejme ji. „Jen, aby bylo všechno už dobré.“

„To bude...“usměje se a zavře oči.

...

„Máš nové kalhoty?“zeptá se jí.

„Jo...líbí?“usměje se na něj.

„Jasně, sluší ti.“

„A taky mám nové tričko.“ rozepne si bundu.

„Pěkné, to muselo stát hodně.“

„Ani ne.“zapne ji a chytne ho za ruku.

„Doma všechno v pořádku?“

„Jo, ty peníze rodičům moc pomohly.“

„Tak to jsem rád a co známky?“

„Jsi snad můj rodič?“zasměje se a šťouchne do něj.

„To ne.“usměje se. „Ale ptal jsem snad vždy, ne? Nic si proti tomu nikdy neměla.“

„Všechno je v pohodě. Nepůjdeme někam?“

„Nepropadáš?“

„Ne a neptej se pořád.“

...

„Vyzvednu tě v osm, platí?“

„Dobře, budu tě čekat.“dá mu pusu a zaleze do domu.

...

„Zavolám ti později.“řekne a položí.

„Ty máš nový mobil??“udiveně se na něj podívá.

„No vlastně jo, mamka mi ho koupila. Pěkný, že jo?“

„Jo...“odpoví zaraženě.

...

„Ukaž mi vysvědčení, já ti zase na oplátku ukážu to své.“už ji ho pomalu bere z ruky.

„Ne..“ucukne a zasměje se.

„Prosím.“žadoní a stále se snaží ji ho vytrhnout.

„Ne vážně....nech toho prosím..“zvýší hlas.

.... „Hm...dvě pětky a jedna čtyřka. To sis moc neopravila.“ podívá se na ni s otazníkem v očích.

„Je pololetí. Do konce roku to zmáknu.“vytrhne mu ho a schová rychle do tašky.

„Jasně, to bude přece dobrý.“řekne potichu.

„Nepůjdeme dnes večer třeba do kina?“

„Jo jasně. Pozveš mě?“

„Mno...mám jen na jeden lístek..“

„Aha...takže je to zase na mě?“

„Vrátím ti to...“usměje se na něj a dá mu pusu na líčko....