Svlékám

Jak starý svetr,

opraný, co barvu dávno ztratil,

s dírami, jenž prožrali v něm moli.

Tak samotu svou

přes hlavu si svléknu.

Tvé ruce nahradí

ten úkryt, co mé duši dal.

Jak černý závoj,

co tvář mou dlouhé věky halil

a skryl mě nevítaným pohledům.

Tak smutek svůj

z čela navždy sejmu.

Tvé rty mi nahradí

ten něžný dotek, kterým spoutával.