bezvášně

řeže mě to po kouscích
a den za dnem pomalu tráví
jako slunce kreslí rakovinu
jako žízeň která utopí

lísá se do mých slastí
až se stane částí každé noci
a matná rána jako špinavá okna
mě ani nenechají se podívat
za ten mlžný závoj rutiny

tak brzo se stmívá
že nemá ani cenu zalévat květiny
stejně už všechny uvadly
a ze všech jejich barev
se stalo zšedlé mauzoleum lhostejných výčitek

sny se oblékly do jehel
a peřiny mám povlečené struhadlem
milosrdný spánek je ohrazen  ostnatými dráty
a tikot ticha a hluk hladu
mi bez přestání běsní v mysli

každé rozednění je předem potracenou nadějí