radiovlny mi motaj hlavu
slunečnice už se mnou nemluví
dělám si soukromou projekci svýho života
cpu se přitom popcornem
spím
přetáčim určitý části
stavím se do opozice
značky mi utíkaj
a nevim čim se řídit
dávam gestům novej význam
možná jim ho beru
měla bych brečet
ale nechci
radši provozuju kolotoč
a všem je nám z toho zle
nevim jestli mam zastavit
protože lidi mlčí
maj kamenný tváře,
v kterejch nesmim číst
nikdo mi to nedovolil
tak točim dál
a pořád mi je z toho k pláči
ale hrajeme na kamenný tváře
tak dělam že sem silná
a zavírám oči
třeba to přejde?
vypínám zvuk
třeba doufám,
že až se druhým otevřu
bude to o něco snesitelnější