Jde to Dobré Wow!

Lampa

Literatura > Báseň v próze
Sněžilo..

Je večer, tma a relativní ticho. Vyjdu ze starého, dnes již neobydleného domu. V tom domě jsem právě strávil 2 hodiny.

2 hodiny v pokoji, jehož podlahu kryl starý špinavý koberec a v rohu stála kamna, ve kterých už léta nikdo nezatopil. Stěny pokoje sešlé časem, byly tu a tam celkem zachovalé. Přesně na těch místech, která dříve kryl nábytek. To dodávalo místu jistou dávku nervozity, nestálosti. „Existuje pokoj, kde by byly tapety na všech místech stejně barevné?“ napadá mě. Asi ne, ale přesto když si člověk vybaví pokoj, jen tak nějaký, snad nikdy si ho nepředstaví s tímhle detailem, který mu dodává na skutečnosti.

Pořád je večer, pořád je tma. Sněží. Vločky padají na zem, zima se blíží... A já stojím pod jedinou lampou, která v ulici svítí. Lehce k ní zvednu hlavu. Světlo od ní se topí v tmě prostoru stejně tak jako se topí mé představy, které vyvolal starý pokoj. Nebyl jsem v něm dnes sám. Zdi by mohly vyprávět, co nového se dnes dozvěděly, jaké záchvěvy pocitů dnes pohltily..

Ale to není podstatné. Podstatný je tento okamžik. Lampa, tma a sníh. Zimu jsem nikdy neměl rád, ale teď, jak si tak sněží – jakoby jen kolem lampy – tak mě uvnitř něco hřeje. Sněží i uvnitř mě a drobné vločky dopadají na rozvířenou hladinu mých vzpomínek..

Na koberec, tapety, kamna a příběhy v nich ukryté. Ta kamna, zčernalá únavou, dříve polykala uhlí, aby rozehřála lidská těla, kusy masa. Kde je to teplo? Kde je to uhlí? Těla vychladla, uhlí se v prach obrátilo a zbyla jen kamna, stará a studená. Opouštím je. Opouštím to vše, protože do toho pokoje se nejspíš již nikdy nevrátím.

Odvrátím hlavu od lampy a pomalu se vydám do tmy. Sněží.

Pro přidání komentáře se přihlašte.
  • chocobo Autor
    chocobo
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 15. října 2009, 23:34
  • 1955 zobrazení
  • 0 oblíbené
new © 2006 - 2020 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz