Dobrodružství pana presindenta

 

 

Pralesník Boubín i lovič dýmek Grínpís stáli na kraji mýtiny pevně zasypaní až do pasu těžkými kameny a pískem,
aby se nevznesli nečekaně nad mraky. Jen takto zatížení k lesní mechovité zemi mohli bezpečně sledovat přílety
dvanácti vzácných nejchytřejších hlav z celého světa. A s pochopením pozorovali také neúnavného strážce Yetiho,
který musel některé nesoustředěné učence chytat přímo ve vzduchu a pak je opatrně vecpávat do těžkého dřevěného
nově postaveného bunkrovitého paláce.

Nebylo ponecháno nic náhodě.

Do slavnostního zahájení soutěže o nejlepší nápad k zachránění Země, zbývaly necelé dvě hodiny. Byly přichystané
mohutné stoly k výrobě pestrobarevných ohňů,víly se připravovaly na svá hopsavá představení, světoznámí kuchaři
dokončovali pečení bábovek, medových koláčů i tvarohových buchet. Pracovití trpslíci nabírali z obrovských hliněných
nádob lopatičkami přesolené brambůrky, nebo dolívali do vydlabanýchkokosových ořechů kyselou šťávu z čtyřlístků.

Na vyvýšném kopečku uprostřed veliké místnosti stály tři bíle natřené židle.

Byly připravené pro tajnou vesmírnou porotu, která rozhodne, kdo bude tím nejlepším z nejlepších.

Přesně v osm hodin se rozsvítil do tmy nad palácem blesk a zaburácel hrom.

Čtyři hudební brouci začali hrát, co jim maličké kytary a bubínky stačily. Do vzduchu vylétly ptáci ohniváci, odvázané
svíčky, uvolněná hořící a vybuchující stromová polena i jiné ohnivé předměty z ohňostrojových stolů.

Kouzelné víly vyběhly ze svých úkrytů a roztancovaly všudepřítomné pralesní skřítky, kteří

se snažili bděle dbát na to, aby ochránili vážené osoby od všelijakých nepříjemností.

A tito trpasličí tajní policisté už měli za sebou pěkné činy. Dlouho před zahájením stačili pochytat velký počet nebezpečných
kousavých blech i stádo velice smrdutých skunků.

Zatímco před bunkrovitým palácem se oslavovalo, zapalovalo, létalo, dopadalo a hasilo, uvnitř vládlo tiché napětí.

Yeti předstoupil před dvanáct statečných a zakřičel na všechny první ze čtyř otázek.

Po chvíli druhou, třetí i poslední čtvrtou. Každý z učenců pak napsal svoje moudré odpovědi

na kus velikého papírového papyru, neboli papyrusu. Gorilí obr je potom posbíral a s úklonou

položil před bytosti, které tiše a bez hnutí seděly v lesklých bílých pláštích na čistých bílých stolicích.

Dvanáct nejchytřejších mělo nyní volno. Svůj veledůležitý úkol již splnili. Proto povstali a vyšli si před palác, aby se,
než tři maskovaní rozhodnou o jejich osudu, na zdravém vzduchu trošku proletěli.

Tajemná porota se dala do práce a po chvíli bylo rohodnuto.

V odpovědi na otázku, co je tato Země v široširém vesmíru, zvítězil Titanik, který napsal,

že je šišatou koulí. A zachránit ji může jen to, když budou všechny rostliny vydechovat  proti směru zrychlování, tudíž ji
opět zpomalí. Všichni ostatní si mysleli, že chodíme po krunýři obrovské želvy, která s námi plave na mořské hladině
a nyní pospíchá, protože je jí zima na pádlovací nožičky.

Nejlepší při druhém úkolu byl potápěč Poseidón, který se většinu svého života potloukal

po mořském dně, nebo na plážích mezi ostrovy plnými kanárků. Uměl tak na stovky různých řečí a popěvků nejen
z hloubky oceánu, ale i z domorodé pevniny.

Při třetí hádance byl nejmoudřejší chlapeček s dřevěným dudlíkem na krku, když na dotaz, kdo si občas hrává
na hvězdě kousek od Měsíce, uváženě odpověděl, že on.

V posledním čtvrtém úkolu dopadl nejlépe bleskurychlý Poseidón, protože bez váhání rozeznal chobotnici krátkozrakou
od chobotnice dalekozraké.

A bylo dobojováno.

Porota povstala a srstnatý Yeti zařval, aby se všichni v tom napjatém tichu ještě více utišili.

Tři lesklobílé osoby si sundaly maskovací mlhu ze svých těl a vyhlásily nejchytřejšího z učenců veleváženým a jediným
presindentem na Zemi.

Titanik se po letech udiveně zahleděl do tváří svých tří milovaných sudiček.