Milan Kadlec
Sám na lásku
¨
Dnes na mě zase všechno padá…
Cítím se na víc než padesát,
bolí mě hlava, srdce, záda;
a nejsem ani třicet roků mlád.
Nejsem starý, to jen ty jsi hrozně mladá,
přesto říkal jsem si už tisíckrát,
že vše stojí, leží a padá
na tom, že jeden druhého má rád.
Být zamilován není žádná vada,
je to jako zažít volný pád.
Když ti však bezmoc neotevře padák,
láska pak bolí, není důvod lhát.
Dlouhou dobu si na prsou hřeji hada,
je to děsný smutek, žal – je to můj kat.
Ale zvládnu to, i když to tak nevypadá
a nebudu tím katem popraven. Snad.
Odmítnutí zdá se někdy jako zrada,
jen sobec může nad tou „zradou“ lkát.
Protože nejen láska horké pouto spřádá;
protože i přátelství umí krásně hřát.
A i proto se do mě kousek štěstí vkrádá.
Snad je to na mně i trochu znát.
I když vím, že ty mě nemáš vlastně ráda,
já navždy Tě budu milovat.