Paprika

PAPRIKA

Jemně jenom zlehka se cesta stáčí,
já kráčím po ní zvláštní chůzí račí.
Ohlížím se dopředu, kam ty kroky kvapí;

jdu pomalu. Snad zle mě tam nic nepřekvapí.

Pohled zpět je zamlžený,

plný touhy...

Jsou tam domy, krásné ženy,

život dlouhý...

Kupředu, tedy za mě,

hledím nejistě.

Támhle mi jedni rámě

dají. Kdo že jste?

Chcete mi pomoci?

Učit mě cestě?

Můžu i bez moci

přežívat v městě.

Svým stylem – pozadu si kráčet budu,

s nadějí úspěchu a beze studu!

Pro přidání komentáře se přihlaste.