V touze, kterou čas už tříští,
doufám v jemnou žalost příští.
Tvrdá muka mysl hojí,
rovnaj křivou duši moji.
V duchu vcházím do světů
a hledám, kde se nacházíš.
Zdali voníš ke květům
a sebe šatíš v nach a ryš.
Či snad zrádnost fleretů
našla v Tvojí kůži skrýš?
V noci žádám po snech,
ať vyprávějí, co se děje.
Zatím však jen posměch,
jenž škodolibě Hypnos věje,
mi tuží sloupy beznaděje...