Jde to Dobré Wow!

Pluji přes řeku

Literatura > Povídka
Pluji přes řeku klidnou a temnou do světa, kde slunce vždy zapadá krásně oranžové, lehce přikryté jemnými obláčky něhy.

Pluji přes řeku

 

Pluji přes řeku. Klidnou a temnou řeku. Její mlhou zahalenou hladinou se linou vlnky.

Vlnky znásilňující jeho mysl. Každá další trýzní a mučí jeho duši. Jejich příčinou jsem já, moje přítomnost. Ale nebojím se.

Pluji přes řeku klidnou a temnou do světa, kde slunce vždy zapadá krásně oranžové, lehce přikryté jemnými obláčky něhy. Do světa kde noční obloha je stále čistá, posetá jasně zářícími hvězdami a pokaždé, když zaostřím a vzhlédnu k nim, vidím jednu z nich padat. Mám její osud ve svých rukách, mám možnost. Já mám možnost ji zachránit, já mám jedno přání a využiji ho. Přeji si vždy to samé. Krása měnící se ve smutek a žal, to je pro mě padající světélko z nočního nebe. Mé přání je proměnit smutek a žal na krásu. Krásu, kterou spatřím vždy, když nakloním hlavu k nočnímu nebi.

Kdybych mohl svou dlaní zahladit spoušť, kterou způsobuji, neváhám ani vteřinu. Kdybych mohl jakkoliv zahladit spoušť, kterou páchám. Neváhal bych ani vteřinu. Každá další vlnka ho ničí víc a víc, každý další pohyb dráždí hladinu. Nemohu přestat, nemohu zastavit. Bylo mi přikázáno konat.

Pluji přes řeku klidnou a temnou do světa, kde jsem vítán. Do světa kam patřím, už nejsem zbloudilý cizinec, před kterým malé děti utíkají z hřišť, před kterým rodiče zamykají dveře,

Před kterým se poddaní třesou, panovníci padají na kolena a prosí o milost. Já pluji do světa kde mohu sdílet úžas a krásu naplněnou v mém srdci. Mohu je sdílet s tebou má hvězdo. Jen ty mě naplňuješ tou pravou krásou, když vidím tvé znovuzrození. Jen ty nasloucháš tomu čeho si žádám z hlouby své duše. Jen ty nasloucháš mým přáním.

Slyším jeho hlasitý dech, jeho svírajícím se hrdlem ztěžka proudí vzduch. Vydává nesnesitelné zvuky, jakoby cosi chtěl říci, ale vždy mu došel vzduch těsně před tím, než se odhodlá něco vyslovit. Zůstávám na zádi a dělám pomalé pohyby, snad alespoň to ho trochu uklidní. Každým dalším odrazem se blížím.

Pluji přes řeku klidnou a temnou, pluji za tebou má hvězdo. Nemohu se dočkat, až tě opět uvidím padat do mé dlaně, nemohu se dočkat, až tě uvidím znovu zářit. Zpomalit čas, jemně se dotknout, hladit tě celou věčnost a pomalu sledovat, jak se znovuzrodíš díky mému přání.  Jedině ty a přání, které mi dáváš mě činí šťastným. Neboj má hvězdo ještě pár odrazů a budeme zase spolu.

Má dřevěná loďka je tichá, lehounce rozráží hladinu. Skoro jakoby se vznášela, pluje pomalu vpřed, nedělá žádné vlnky. Již není potřeba zarývat bidlo do vody. Ještě kousíček a budeme spolu má hvězdo.

Zdá se, že se uklidnil, všichni se nakonec uklidní. Jeho dech je pravidelný a uvolněný. Zlehka se začíná rozhlížet kolem. Hladina je hladká, ani vlnky.

Pluji přes řeku klidnou a temnou, pluji ze světa zkázy, do světa znovuzrození, já pluji ze světa živých, do světa mrtvých.

Pluji domů. Jsem převozník.

 

Pro přidání komentáře se přihlaste.
She-Wolf
kvalita komentáře: 0 She-Wolf 10. prosince 2014, 21:22
1 -
Coyote
kvalita komentáře: 0 Coyote 15. května 2009, 16:54
Liskulka: Diky :) gorik: diky :) Identity: :jo:
Identity
kvalita komentáře: 0 Identity 15. května 2009, 16:46
:tam:
gorik
kvalita komentáře: 0 gorik 14. května 2009, 20:59
Krásný...
Liskulka
kvalita komentáře: 0 Liskulka 14. května 2009, 19:54
Dost zaujalo...:tlesk:
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Coyote Autor
    Coyote
  • 1.3 bodů
  • 4 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 1 hodnocení neregistrovanými
  • 14. května 2009, 17:14
  • 1625 zobrazení
  • 0 oblíbené