Jde to Dobré Wow!

Hrát již musím znovu

Literatura > Poezie

 

 

Hlava bolí, tak sucho v krku,
po širém světě neskví se studna,
snad struna která hrála by mi v dobu,
-palčivý tón nemůžu vystát.-
Palčivý tón nemůžu vystát
a hrát již musím znovu.

Srdce nestíhá mému hlasu,
ten táhlý je a pisklavý,
snad violoncello které udalo by mi polohu,
-zardělý akord nesnáší!-
Zardělý akord nesnáší
a hrát již musím znovu.

V agónii jde mi do kroku,
mé srdce, pohár který přetéká,
ve světě není pro mě zpovědníka,
ani se neprosím, prosit se také nebudu
- a staré struny lámu pro štěstí.-
Staré struny lámu pro štěstí
a počínám se hrát - jinak však už dnes.

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Nezn.uživatel
kvalita komentáře: 0 Nezn.uživatel 15. června 2009, 21:00
1 -
Nezn.uživatel
kvalita komentáře: 0 Nezn.uživatel 26. května 2009, 20:05
Líbí se mi opakování v 4. a 5. řádku. Báseň v sobě nese lehkost, danou především zpracováním. Přitom píšeš o docela ubíjejícím tématu. Čas se nezastaví, jen proto, že by jsme ho potřebovali víc. Takže se problém řeží za chůze, ne-li v běhu. Přemýšlím, jestli ve mně tato báseň evokuje osamělost, nebo pocit svobody a to kvůli „Ani se neprosím, prosit se taky nebudu“ Právě tahle část, je pro mě nejzajímavější. :tlesk:
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Viktorin Autor
    Viktorin
  • 2 bodů
  • 1 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 2 hodnocení neregistrovanými
  • 13. května 2009, 19:46
  • 974 zobrazení
  • 0 oblíbené
new © 2006 - 2020 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz