Je to ten slizce hnusný den, kdy prší, ale jenom trochu. Tak hnusně mrholí a já jsme moc velký frajer na to, abych si dala kapuci takže mi raději prší do úsměvu. A pak ty kalhoty, jasně že vypadají lépe až na zem, ale ta je mokrá, takže za pár kroků jsou i ty kalhoty mokré jak pes. Autobus má zpoždění, jak jinak, takže moje promočení je větší a větší a naštvanost taky. No a pak ta nervozita. Jsou dny, kdy jsem úplně vyplesklá a nervózní z lidí. Takový malý útulný záliv sociofobie plný obav. Prostě někdy se neubráním reklamním sloganům „vypadám dost dobře“? „Jsem pro ostatní přijatelný člen společnosti“ Ale na tom přeci nezáleží! Nebo záleží, a jestli ano, jak moc? No a tenhle výpravný dokument mi jede v hlavě zatím co zírám na támhle tu slečnu a přemýšlím jestli tetování na noze není špatný nápad.Takové ty vzory chování, ze kterých je mi fakt zle se plazí kolem a čekají na svou chvíli. Hajzlové. Je mi zima a promočené kalhoty mají úžasnou schopnost vzlínat až ke krku. Jděte všichni do háje.
Autor
