Jde to Dobré Wow!

Neskákej!

Literatura > Povídka
O bláznovi

Sedím už dvě hodiny asi 50 metrů nad normálním děním. Mohu kdykoliv zalézt zpět do své kanceláře, která je ode mne přibližně 3 metry. Aspoň si v ní pořádně vyvětrám, okno je pořád otevřené. Však kdo by ho zavřel. Ve své kanceláři jsem vždy pouze jen já a má sekretářka mě navštěvuje jen občas. Vlastně jen ráno, když potřebuji uvařit čerstvou kávu. Opatrně jsem se tedy dostal na parapet a sedl si na kluzký, velmi úzký povrch naší budovy. Dole pode mnou se během těch dvou hodin seskupilo asi 200 lidí, policie a hasiči se záchrannou plachtou. To kdybych chtěl náhodou skočit dolů. Všechen ten povyk vlastně způsobila jedna starší paní. Sedím sice vysoko, ale oči mám bystré. Neznám tu paní, ale je to vlastně jedno. Je to důchodkyně a důchodci jsou pokaždé zvědaví. I kdyby nahoře seděl sedminásobný vrah, měli by o něj strach. Jen nechápu, proč se podívala nahoru. Není tu nic zajímavého. Jen jsem viděl, jak vytahuje z kabely telefon a do čtvrt hodiny na mě volala hlasná trouba. Přesně o tohle jsem nestál. Jsem jen normální člověk, který má prostě depku ve svém životě a tak vyleze 50 metrů nad chodník a sedí. V dnešní době to není nic neobvyklého. Proč to okolí vždy tak rozruší to asi nikdy nepochopím.

Chtěl jsem tu vlastně uvažovat o své životní depce, ale myšlenky mě strhly jinam. Začal jsem přemýšlet o tom, jestli mám skočit do té plachty nebo ne. Jestli se ze mne má stát sebevrah bez důvodu nebo jestli tu mám sedět až do skonání světa. Stává se ze mě blázen. Ze mě, z poctivého člověka. Navíc právníka, docela úspěšného. Který chodí každé ráno poctivě do práce. Tou samou cestou. Přeskočí kaluž před svým rodinným domem, udělá tři kroky, pak zahne doleva, ocitne se před restaurací, kde chodí na oběd o obědní přestávce, pak zahne doprava a v momentě je na přechodu, protože v tu chvíli cvakne zelená, no a je v práci. Jen si ještě stihne koupit teplý preclík od pána s vozíkem od hot dogu. Vyběhne přesně 21 schodů, po cestě do kanceláře sní teplý preclík a pak už se jen houpe v křesle. Sekretářka mu ihned donese čerstvou kávu. V momentě mu jeho šéf práskne na stůl s prací. O obědní přestávce se jde najíst do restaurace a pak se celé odpoledne válí v papírech a řeší pohovory se svými klienty. Kolem šesté to zabalí a jde tou samou cestou zpět domů... A z takového člověka s úžasným životem se stává blázen. Je to strašné.

Jsem blázen, jsem blázen, jsem blázen. A hasiči na mě kříčí: Neskákej!. Nemůžou přeci vědět, jestli nemám poruchu v chování nebo něco podobného. Jestli nejsem třeba psychicky labilní. Nebo jestli jsem jen blázen, který má depku ve svém životě. Nemůžou vědět, jestli jim rozumím nebo ne. Je to všechno jedna velká komedie. Oni dole bezdůvodně, já nahoře bezdůvodně. Nakonec opravdu skočím pro svůj žal a bude po všem. Ale kdybych přece jen skočil, všechno by se tím pokazilo a já blázen bych si to vyčítal. To už by pak byl důvod skočit. Skočil bych, protože bych se zbláznil z nedbalosti. Ale já tu vlastně jen ze sebe dělám blázna, kterým doopravdy nejsem. Jen mě napadla myšlenka co kdyby a najednou jako blesk z čistého nebe jsem začal hysterčit. Mou životní depkou se tedy na chvíli stala myšlenka, jaké by to bylo skočit. Jsem blázen. No, ale aspoň jsem se pokochal krásným pohledem na krajinu, svou úžasnou prací a rozzlobil na důchodkyni, která způsobila to všechno tam dole. Je čas to zabalit.

Pomalu se zvedám na nohy, dávám si pozor, protože můj život je mi milý. A ne jenom mě. „Neskákej!“slyším znova to slovo. No vždyť jo pořád. Dělám, co můžu, abych se v pořádku dostal zpět do své kanceláře. Copak to nevidí?... Hop a skok a jsem tam. Zavřu okno a posadím se na své rozvrzané křeslo. To byly mé tři nejlepší hodiny v životě. Prý neskákej. Teď už se tomu slovu musím jen zasmát.

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Liskulka
kvalita komentáře: 0 Liskulka 25. února 2009, 15:18
mirek: Jelikož miluji adrenalin, skočila bych asi taky =D ale jinak dík i za názor =)
mirek
kvalita komentáře: 0 mirek 24. února 2009, 21:00
no je to zajímavej příběh, ale vadí mi tam některý stylistický chyby..třeba ve druhém odstavci jsi použila dvakrát "v momentě", nebo jak ses dvakrát zmínila vo tý obědní přestávce, na to pozor, nevypadá to hezky..slovo "depka", který často používáš se mi taky nelíbí..ale já ho prostě nemám rád..no a o gramatice ani nemluvím...ale chápu..nechci kritizovat, jen říkám názor..jinak, já bych asi skočil..už jen pro ten pocit z letu..a dopad do plachty je prej v pohodě :che:
Liskulka
kvalita komentáře: 0 Liskulka 24. února 2009, 17:21
Rassi: Děkuji =)
Rassi
kvalita komentáře: 0 Rassi 24. února 2009, 16:28
hmm dobreee krasne vystavane
  • Liskulka Autor
    Liskulka
  • 0 bodů
  • 4 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 23. února 2009, 18:53
  • 1261 zobrazení
  • 0 oblíbené
new © 2006 - 2020 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz