Klouzej se klouzej

Klouzej se klouzej, já ti dovolím. Alespoň pro dnešek. Dnes si se mnou dělej co chceš, manipuluj se mnou a já ti to vše vykonám jako dokonalý otrok v kuchyňské zástěře.

Klouzej se klouzej po mých nejslabších stránkách. Dnes ti to dovolím. Urážej mě k slzám, říkej slova největší potupy. A hezky na hlas, ať to slyším. Však já to vydržím.

Klouzej se klouzej po mém životě. Pořádně mi vydři dno a jizvu nech červenou. Ať mě to bolí navždy. Protože já jsem přec silný člověk, kterého jen tak něco nevyvede z míry. Jsem přece člověk, co nezná strach. Člověk, který neví, co je to hřích.

Klouzej se klouzej a mysli si, že jsem skála. Nedobytná, z vápence. Lez si lez, rychle či pomalu, ale až uklouzneš, spadneš. A nezapomeň: skála sice nemá vlastnosti, ale to neznamená, že nedokáže ublížit.

Klouzal ses klouzal, myslel sis, že je vše fajn a že si někdo. Myslel sis, že mě můžeš jen tak vyhnat do mého zahraničí. Myslel sis, že jsem houba, co leží u dřezu. Ale ouvej, že? Nějak jsem uklouzl a spadl. A nepočítal s tím.

Dnes se kloužu já. Však přece, kdo se klouže naposledy, ten se klouže nejlíp.