Phoenix klapatých uší

Rutina obvyklého chodu se v jednom okamžiku změnila. Rytmus klepe umíráčka. Při zrodu? Směšné. Nožičky se třesou, snaží se udělat jediný kloudný pohyb. Něco jim brání. Svět? A co jiného. Má svůj, lepší......... V duchu se na doktory rozkřičí a usměje. Šašci. On má plnohodnotnější kostým ušity z popele Phoenixe.....

Nadechne se a položí hlavu na parapet. Milý zlozvyk. A náhodná beruška má z něj prolézačku. Je její atrakcí. Úplně gratis. Neztratí ani jeden svůj černý puntík..... Jeho klapaté ouško se najednou sroluje do sebe jako šnek do ulity. Má svůj vlastní pocit vzrušení......

                                                 Můj velký bráška....

Poznám, kdy Phoenix vyrostli a zesílil. Kdy se jeho peří vyklubalo z embria a začalo pít mléko života. ednoduchý proces. Šláp, šláp na koberec, k tomu lehký úsměv, jiskřivé oči....... Prsty uchopí svou basskytaru, pevně obepnou její hrdlo. Jeden prst omylem zavadí o tu nejoblejší a nejpevnější strunu. Dotyk omylem a co způsobí. Mou euforii, halucinace, ten blažený pocit uprostřed mého těla. Miluji to. A Phoenix začal zpívat. Zanechá otisk prstu  na struně, který se do ní vryl. Zanechal tak znamení pro mne......

                                                 Bráško, miluji tě....

Šláp, šláp a uši bolí. Jediná slabina klapatých uší. slyší každý pohyb červa v zemi. Jen ne mé zemětřesení...... Ne, nejsi hezký bráško. Klapaté uši, ústa žádná. tvé přednosti, které tě trápí. Jsi ošklivý a s vadou srdce. Chodíš klidně, ale nádech máš za tři. Zvláštní úkaz této přírody. Zplodit něco tak postiženého, ale přitom tak zdravého. Jakt o tvůj otec s matkoz dokázali? Který  z nich měl charakter a který sílu? Pozná se to podle peří či silných nohou? Nevím, neznám tvé rodiče.....

                                               Jsem jen tvá sestra?....

Basy mi duní v hrdle a já s ejimi škrtím. Můj pohled na tebe je plný zoufání. A ty hraješ dál. Klapaté ouško se napřímí do přímky a snaží se slyšet tisíckrát rychleji..... Jsi tak zaujatý. Svou lásku k hraní dáváš najevo svým zjevem...... a já pláči.....

                                                          Budu tě nekdy mít, můj drahý Phoenixi?

"Líbí se ti to?" usměje se na mě. "Vždyť víš, že tu s tebou vždy sedím a poslouchám." podívám se na něj. Oči se mi lesknou. "Zase tak dojemné to není, Baruško."...........