...LOUČENÍ

"LOUČENÍ..."

Kyvadlové hodiny na stěně se přes den kymácely podle rytmu nedalekého kamenolomu.

Právě byl sebevražedný klid.Tišina byla tak slyšitelná, že odrážela v kruté ozvěně i napínání a povolování pružiny v jejich bronzovém strojku.

Za oknem se vznášela tma, promísená kapkami deště.Deset prstů s ulámanými

a také okousanými nehty si poradilo s přípravou obřadu.

Před stojánkem se svíčkou ležel umaštěný talíř a nažloutlý papír.Bylo na něm několik číslic s poznámkami.

Na prvním řádku stálo : jsem samá lenost.

Tak se po tkáni svezl první odhodlaný řez.Tvář zbělala vypětím.Ocel se zaleskla a šum průniku rozechvěl plamínek.Stíny na stěně se daly do vířivého pohybu, který po chvíli prudce ustal.Náhlý průvan udělal své.Z hřebíčku se uvolnil obrázek Mrtvého moře. Padaje k zemi, obrážel starodávnou skříň a z druhé strany plazmovou televizi.

Další řádek se vryl do paměti : jsem nespolehlivost sama.

Nůž lehkým obloučkem nakrojil masitou hmotu podruhé.

A ťal i potřetí, počtvrté a popáté.Přidušený hlas odříkával : samolibost, krutost,

ctižádostivost.

Škrtnutí zápalky provonělo místnost novým vjemem.

Vypočítavost, podlost.

Hodiny odbily dvanáctou.Kdesi na předměstí zakvílela siréna.Měsíc vykoukl z hloubky napomádované černoty.Nastal čas duchů, vlkodlaků, upírů – byl tu i prostor k pozdnímu občerstvení.

Pro přidání komentáře se přihlaste.

Autor
Kai
0 bodů
0 komentářů
0 hodnocení
18. ledna 2009, 00:27
1541 zobrazení
0 oblíbené