Jde to Dobré Wow!

Nad mým hrobem

Literatura > Poezie
O strachu z odcizení...

Anděl s Tvojí tváří
a stříbrnou svatozáří
střeží spánek můj,
přes hlavu černý plášť
a v očích tichá zášť,
mé smrti nelituj.

Velka křídla bílá
semknuté ruce skryla
a ústa kamenná
mlčí, jen mírný vánek
ruší můj klidný spánek,
jsem těla zbavená.

Má duše se nad Tebou vznáší
a na hrob se chladný sníh snáší,
květy ledové.
Kytice růží usychá
a zaznívá Tvůj smích do ticha,
ty tóny medové.

Šeptáš mi u hrobu potají,
že mrtvým prý sny se nezdají,
po tváři slza Ti kane.
Rakev je věčnou lóží mou,
requiem písní tajemnou,
v srdci mém láska plane.

Ten plamen teď pomalu umírá,
mysl mi spánek zastírá,
už nevidím Tvou milou tvář.
Tma je tak hustá a tísnivá,
tón kostelních zvonů doznívá,
vyhasla i svící zář.

Jen epitaf na pomníku mém,
nade mnou tíživá zem
a ten anděl s bílou perutí,
stráž mého klidného spaní,
vždyť nemáte ani zdání,
že pro něj se nikdo nermoutí...
 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Liskulka
kvalita komentáře: 0 Liskulka 11. ledna 2009, 13:18
Ty máš takový lehký styl psaní =)pěkné =)
  • Michaela Autor
    Michaela
  • 0 bodů
  • 1 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 10. ledna 2009, 09:34
  • 894 zobrazení
  • 0 oblíbené
new © 2006 - 2020 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz