Anděl s Tvojí tváří
a stříbrnou svatozáří
střeží spánek můj,
přes hlavu černý plášť
a v očích tichá zášť,
mé smrti nelituj.
Velka křídla bílá
semknuté ruce skryla
a ústa kamenná
mlčí, jen mírný vánek
ruší můj klidný spánek,
jsem těla zbavená.
Má duše se nad Tebou vznáší
a na hrob se chladný sníh snáší,
květy ledové.
Kytice růží usychá
a zaznívá Tvůj smích do ticha,
ty tóny medové.
Šeptáš mi u hrobu potají,
že mrtvým prý sny se nezdají,
po tváři slza Ti kane.
Rakev je věčnou lóží mou,
requiem písní tajemnou,
v srdci mém láska plane.
Ten plamen teď pomalu umírá,
mysl mi spánek zastírá,
už nevidím Tvou milou tvář.
Tma je tak hustá a tísnivá,
tón kostelních zvonů doznívá,
vyhasla i svící zář.
Jen epitaf na pomníku mém,
nade mnou tíživá zem
a ten anděl s bílou perutí,
stráž mého klidného spaní,
vždyť nemáte ani zdání,
že pro něj se nikdo nermoutí...
Autor
cz
en
sk
de