Čekají, spěchají
vyhřezlé tváře bez boha
vidí až na konec
zato nejsou teď
Za městem už nejsou vidět
ačkoli je přináším
hluboko ve mně pohřbené
zrcadlí se ven skrze mé oči
Pak zbývá jen stud až na vnitřnosti
za poskvrnu ticha krajiny
hlína sněhem vystydlá
ta hlína prosí má víčka o návrat