Jde to Dobré Wow!

Zakletá perla

Literatura > Pohádka
pokračování začaté pohádky.-) uffffffff hotovo :D

V osudný den, kdy královská rodina slavila princezniny narozeniny, objevila se víla Lesenka. Tak nečekaně jako poprvé. " Vaše Veličenstvo, přišla jsem si pro svoji odměnu." promluvila víla medovým hláskem. " Dobře, čeho tedy žádáš?" odvětila královna. " Chci to , co mi bylo příslibeno. Přeji si krásu vaší dcery.Každým dnem já slábnu, ale Perlička sílí a mládne. Královna pobledla, Perlička jen nevěčícně kroutí očima, stojí jako primražená, neschopná jakéhokoli pohybu.  Král mezitím zbělel zlostí. Taková troufalost! "Žádáš příliš!" řekl král přísným hlasem. " A také to nedostaneš." zaplál rozezleně. " Budeš litovat, nemoudrý králi. Nikdo mi neodporuje.." skřípala zubama víla. tutam byla ta hodná, křehká víla s něžnýma očima a přesládlým hlasem. Těď zde stojí rozhořčená bytost, která všechny proklíná. Přímo z ní srší zloba a prudká nenávist. " Nikdy už nebudete šťastní. Smutek zavelí ve Vaší zemi. Proklínám princeznu, proklínám všechny, kdo mi chtěli zkřížit cestu. Princezna se promění v perlu.. Bude bezmocně bloudit v mořském labyrintu. Neb ji nikdo do roka a do dne nevysvobodí, zůstane perlou navždy!" vyřkla víla kletbu. Zahřmělo, blesky vykroužily divoké piruety. Ach běda. Po chvíli pekelné ohně ustaly.  Avšak po princezně vidi ani slechu. Jen vílá třímala vítězně perlu. Zvedla ji do výšky a zmizela..Byl to sen? Ooo nee, sen se rozpustil a zbyla nám jen holá pravda.. Blestná a trpká. Ubohá královna.. Den ode dne bledla, chřadla. Král se na to už nemohl dívat. Úzkost a strach o milovanou ženu mu svírala hruď.Nejčastěji sedával u okna a blouznil.. Smutek mu zatemnil rozum.

Mezitím princezna smutně hledá tu správnou cestu po mořském dni. Nemůže ji stále najít, je tam příliš spletitých zákoutí. Perla bezmocně dopadla  na mořské dno. Je odsouzena k zánilu? Vysvobodí ji udatný mládenec? Zatím princ nepřicházel. Mořská pěna zčeřila utrpení princezničky, alespoň na chvíli.

V Kříšťalovém království zatím kraluje "černý" smutek. Královna onemocněla, už ani nevylézala z postele. Král čím dál častěji sedával u okna a vzpomínal.. Spatří ještě jednou dceru? Královští rodiče truchlili, tak jak jen rodiče, když se jim ztratí milované dítě. Od zmizení princezny se v celém království nikdo neusmál.. Pryč byl zvonivý smích dětí. A proč se taky smát? Jediná radost zmizela. Vévidil zde strach, úzkost.

I přišel so této " prokleté " země mladík. Veseke si zpíval do kroku. Zajali ho dva strážci  halapartnami   cožpak nevíš,že zde je smích přísně zakázán?!" obořil se na jinocha jeden ze strážců. Chlapec byl v údivu. Nezmohl se na slovíčko. V duchu si přemítal " Co jen to je za směšný rozkaz? Smích léčí.." Strážce jej nemilosrdně vlekl za králem. Ten se z pola na mládence zasmušile podíval.. Po dlouhém mlčení promluv do ticha. " Jdeš v pravý čas, mládenče. Vyzvobodíš moji dceru. Bez ní se však nevracej! odpověděl král se slzami na krajíčku. Leccos už chlapec pochopil.. " Bude to těžké, ale přivedu Vám dceru zpět." chvástál se mládeneček. " Nuže tady máš páe dukátů, hospodař s nimi" řekl král a pokynul hlavou k rozchodu. " Kéž by ses tak vrátil, ty bláhový" oomyslel si král..A ve veŕasčitém obličeji, objevil se malý, byť nepatrný náznak úsměvu.. Ještě dlouho po odchodu mládence, král seděl jen tak zamyšlený.

Strážce mládence vyvedl. Šel .. sám nevěděl kam se vydat. Snad ho nohy vedly samy, nebo čarovná síla? Ať už to bylo jakkoliv ,  našel jinoch chaloupku. Byla již celá otrhaná. Voda kapala po okenici a vytvářela souměrný rytmus.. Plumb, kap, plumb...Vešel chlapec do chaloupky,zdá se, že ji nikdo neobývá. osmělil se a chvíli spočinul na rozvrzané štokrličce. Přesně o půlnoci vynořila se babička." Vstávej mládenče..Není čas spát..Princezna čeká." rozprávěla. Chlapec nedokázal vysoukat kloudné slovo. " Dobře poslouchej..Víla Lesenka zaklela princeznu daleko odsud.100 mil  daleko, rozléhá se široké a hluboké moře. V něm Perlička ukrytá je.Čeká na vysvoboditele . Vezmi si tento klíč. Tím otevřeš bránu do vodního paláce.Vydej se na cestu, nic neotálej. Hodně štěstí, hochu." popřála stařenka a rozplynula se. Jan si promnul oči, nebýt klíče, který se lesknul na rozpolceném stolku, neuvěřil by. Vyšel tedy... Nohy bolí, spánek přemáhá, težká halva padá, nic však nedbá únavy a ledva kráčí, noha nohu mine.Po dlouhých strastiplných okamžicích, došel do cíle.Před jeho zraky rozléhalo se mohutné, mocné moře. Cítil slanou chuť po celém těle.Byl tak unaven. Nevzdal to však a z posledních sil vytasil klíč.S posledním dechem strčil do těžkých vrat.Ty se s notným zakašláním otevřely. Jan s naprostým vyčerpáním vplul do paláce.Nikoho uvnitř neviděl..Seč ho síly pomalu opouští byl pevně rozhodnut najít Perličku.Hledal všude.. Prozkoumával každičký záhyb paláce.Nikde nic.Jan pomalu propadal beznaději, ničivé benaději. Nemohl se takto vzdát, ještě ne.A jak tak sklíčeně sedí, perla se mu dokutálela k nohám. Ihned mu srdce zaplesalo. Jemně uchopil perlu do teplých dlaní. Na nic nečekal, rozběhl se. pryč od toho mrtvého místa. Vyběhl ven, kupodivu mi nikdo nebránil.Běžel vodním labyrintem, zamktaný had cest mu dával  zabrat.Konečně cestu našel.Rozběhl se rychlosí torpéda..Ach.Jak osvěžující bylo nadechnout se četstvého vzduchu.Po chvilce Jan vyčerpáním padnul jako podťatý. Po nedlouhé době sebou trhnul a vzpomenul si  na Perličku.Stále byla uvězněná v perle. Jan nevěděl co si počnout, byl doopravdy v koncích. Tolik věcí prožil a ťeď ani neví, jak vysvobodit.Pevne perlu držel. Ačkoli nikdy nepláče ,  nyní hořké slzy tečou proudem po tvářích.Slzy zklamání..Tu se začla perla zvětšovat až dosáhla obřích rozměrů, poté se z ní vyloupla princezna. Vrhla se Janovi kolem krku. Stála před ním v celé své kráse a on pochopil, že szálo obětovat život.Dal by za ni srdce půl." Děkuji, můj milý" řekla princezna něžným hláskem a mládenci se zdálé, že i temné nebe změní se v blankytné.Princezna byla překrásná,teď už žena.Nemohl se na ni vynadívat.Kráčeli  domů s ručky spojenými.Nevýslovné štěstí zalilo královou zšedlou tvář, když dcerušku spatřil." Snad se mi to jen zdá?"O opaku se přesvědčil, jakmile mu dcerk do náruči přispěchala.Královna Laskonka I. se rázem vykurýrovala.O víle Lesence už nikdo neslyšel, traduje se, že ji samota, zoufalství, zlo zahubilo. Král vesel jako dříve, vystrojil Janovi a Perličce nádhernou svatbu.Dodnes se mi sbíhají sliny, z honosné hostiny. Žijí si spokojeně doposud.

Nedovol,aby ti strach, zbabělost vešli do dveří....Čel pravdě a odvahou žij!

                                                                                       By Nelis Foberová

Pro přidání komentáře se přihlaste.
marguerite
kvalita komentáře: 0 marguerite 03. listopadu 2008, 20:05
Pogo: díky ti:-)
Pogo
kvalita komentáře: 0 Pogo 03. listopadu 2008, 17:49
prostě pohádka - tak obvyklá, s už zmíněným rychlým spádem, nic víc, nic míň:tam:
marguerite
kvalita komentáře: 0 marguerite 31. října 2008, 15:32
Harr: je tam oár překlepu,ty me mrzí.. ne není to optížne..,ž na to,že jsoi mi nejkteré vety poprtavila..ae v poho
Harr
kvalita komentáře: 0 Harr 31. října 2008, 15:29
" Dobře, čeho tedy žádáš?" odvětila královna...KRÁLOVNA SE SNAD PTÁ..NEODPOVÍDÁ...
" Chci , to co mi bylo příslibeno"...CHCI TO, CO MI...
" Kaýdým dnem já slábnu,....KAŽDÝM DNEM SLÁBNU...
"skřípala zubama víla. tutam byla..."Tutam byla...
"Těď zde stojí...Teď zde..., ..."Přímo z ní ...předložka "z" nemůže zůstat na konci řádku...
" Neb ji nikdo do roka..."...snad...Když ji nikdo do roka...
Vypsala jsem jen chyby z prvé poloviny prvého odstavce....to je tak obtížné po sobě číst a opravit to, co je nesprávné či nelogické? je to jako bys to psala rovnou sem, raději "neznámkuji", protože Tě nechci odradit...
marguerite
kvalita komentáře: 0 marguerite 31. října 2008, 11:46
Neriet: jéé dfekuji..jsem taká a,matér pisálek:-)no jasny--možná jo..ae byla to soutež a byl tram limit takže jsem to musela nekjak sestavit..
Neriet
kvalita komentáře: 0 Neriet 31. října 2008, 11:42
marguerite: ok jasně beru... ale stejně mi tam ten střed chybí... jinak tě obdivuju... já na takové věci nejsem... kdysi jsem psala básně... ale toť vše... žádný příběh bych dokupy nedala... takže klobou dolů... nejen před tebou ale před všemi co píšou...
marguerite
kvalita komentáře: 0 marguerite 31. října 2008, 11:37
Neriet: v pohode..od boženy pohádky mám rýda..ae nechci psát jako oni..navíc píšu spíše beletrii..ted jsem dokončila jeden delší a pošlu do nakladetelství, kuji...
Neriet
kvalita komentáře: 0 Neriet 31. října 2008, 11:33
no máš tam nějaké ty překlepy, sem tam jsem objevila i špatné spojení slov... chtělo by to poopravit...
jinak je to klasika... takových obdobných pohádek jsou mraky, ale proč ne... já osobně je ráda...
jen bych se asi více rozepsala co se hledání a vysvobození princezny týče... je tam na můj vkus až moc rychlý spád... dle mého názoru by právě tato část příběhu měla být lépe rozepsaná... měla by tvořit valnou část příběhu... koukni třeba na pohádky B. Němcové nebo Ebenovy... jak a proč k zakletí došlo tím uvedeš čtenáře do příběhu... samotné vysvobození tvoří většinu a kone - klasicky svatba, štěstí radostný konec bývá taky kratší...
ale neber můj názor příliš vážně... nepíšu, neznám "pravidla" jen to srovnávám s pohádkami jež znám... :mrk:
  • marguerite Autor
    marguerite
  • 0 bodů
  • 8 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 31. října 2008, 10:43
  • 2382 zobrazení
  • 0 oblíbené