pod prahem poznání

 „.. ten vietnamský chlapec strašně miloval čínské polévky“

a právě když doznívá poslední slovo, ucítím lehkost krbu plného mastných sazí

vzpomínka letmá se mi usadí do oka a září svou neodbytností dokud ji nevyslovím

je to pták bez křídel, prchající před výhybkářem než ho srazí návěstí

zbytečné je zkoušet plané triky, mhouřit oči či víčka přišít režnou nití…

tedy zbývá než pustit slzou a vyplavit tu mázdru dávnou

co z ní zbylo bůh ví… a hle: obraz zastřený vystupuje z mlhy času…

to listonoš doručuje dýku do vlastních zad

chlapec, svědek divné scény, smíchem tančí, křepčí udýchán

topořící penis křičí pusťte trenky ze schodů…

mé oči pod víčky se chvějí, však scéna se již dohrává

čínská dívka co knihu četla, byl sen či divná nálada…