Zlomená jako krokusy, které pobil déšť,
Ztracená jak jehla v kupce sena,
Zmatená jako muži v labyrintu na Krétě,
Milující jako zemřelá milenka,
šťastná jako umírající ve válce,
tak se dnes cítím, ale vlastně nejen dnes...
On ze mě vysál všechen život
a nechal mě napospas smrtelné prázdnotě.
Bloudím a nevím, kam mám jít.
Všechno na mě padá.
Jsem uvězněna a dveře z vězení nejsou,
prostě nejsou...
Jen tenoučký paprsek probleskuje mezerou ve zdi,
ale ten je jen vzpomínkou na chvíle strávené s ním...
A tak se opět propadám a bloudím ve snech,
které jsou bez konce...