
V habrovém mlází bloudila jsem
Bíle ztichlé bylo
A hladovělo po listí
A nemohla jsem věřit jedinému směru
Každé zachroupání větví
cestu obrací
Je možné v lásce neuhořet
a k času mít zas důvěru?
Co byla lež a co srdce -
když bloudím, je to k něčemu?
Však po pěšinách jelenů se vydám
neotočím hlavu
Ty prohrál jsi mě velkoryse -
a já nevzpomenu
Autor