
Na brněnském náměstí
vyhřezla městu střeva
a ani Skácel nezašije tu ránu -
stáli jsme tam zase spolu,
vínem přihřívané vystydlé naděje
Říkám ti stále miláčku,
tvé něžné oči mi to dovolují,
ale dotýkat se tě mohu až mnohem později
Až krev bude skřehotavá
a cokoli bude zapotřebí
vejdeme jedněmi dveřmi
do úkrytu zdí a peřin
Mělo by být vše naopak podle obvyklostí
ale my večer slzy a bolesti
a až po probuzení milování
Jakoby se chystal začátek...
Autor