Odpusť prosím

ODPUSŤ PROSÍM

Slunce již zapadlo a všude je tma,
ráno daleko a život dlouhý,
cigareta dohořívá a sny se hroutí,
sny jsou již zcela pryč a koš se plní,
zapomnění je vykoupení z temnoty

Je venku tma nebo ve mne ?

Jsem tu sám nebo nejsem ?
Mám se rád nebo se nenávidím ?
Sto písní mi může hlavou hrát
a žádnou nezachytím,
jedna výhružka mi zůstane v hlavě nadosmrti.

Miluji tě a nenávidím sebe,
jsem jako prokletý anděl nemohoucí
najít spánek.
Tisíce snů, tisíce nadějí – nic víc.
Je to vše ? Co víc můžu chtít,
myšlenky se zabloudily až k tobě,
nezraňuje mě víc. Už ne prosím.

Znáš mě lépe než kdokoli jiný.
Víš o mých touhách, citech a strachu.
O nejhlubších předsevzetí.
O strachu z nedokonalosti.

Odpusť mi všechny křivdy

Odpusť prosím.