nad okrajem propasti života
otázka osudná, hlavu mi zamotá
pálivá hořkost a sucho v ústech
nechci se ničit v hrozivých půstech
nad okrajem propasti života
začíná prozírat předešlá slepota
utíkat od louže rovnou až k řece
která mě strhne, to nechci přece
nad okrajem propasti života
někdy zlá a jindy chtěná samota
samota v davu těch lidí co netuší
když mívám pocit, že srdce už nebuší
nad okrajem propasti života
jsem jako letadlo, co ztrácí pilota
žene se do bouří, do vln a vichřic
z toho co jsem měla nemám už nic